19.3.2024 | Svátek má Josef


HUDBA: Triptych Ragnarok (Soumrak Bohů)

11.5.2021

Je opravdu neuvěřitelné, jakým způsobem se v dnešní době tvorba hudby zpřístupnila standardnímu amatérovi mého typu a jakými celkem dostupnými finančními prostředky lze dnes pořídit doma v kuchyni celkem slušnou demo nahrávku, která se dá normálně poslouchat jak v telefonu, tak v hi-fi věži. Přirozeně, že se dynamikou a kvalitou nedá srovnávat s finální nahrávkou z profesionálního studia, ale lidé dnes stejně poslouchají hudbu hlavně v telefonu, takže je to celkem jedno. S muzikou jsem přestal někdy před dvaceti pěti lety a všechny drahé nástroje a aparaturu, co jsem měl, jsem prodal. Jenomže teď národní politici nastolili tu chřipkovou diktaturu národního státu a vzhledem k tomu, že je všechno zavřené a nikam se nedá jezdit, tak se po příchodu z práce nudím doma.

No a když jsem tak jednou brouzdal po netu, navštívil jsem hudebniny Thomann v Německu a nakonec jsem si za čtvrtinu ceny amerického originálu koupil čínskou kopii Fendry Telecaster. Začal jsem si doma brnkat, přikoupil jsem si automatického bubeníka, zesilovač, pár základních pedálů ke kytaře a další kytaru. No a pak jsem si začal něco nahrávat s volně použivatelným a navíc celkem skutečně dobrým programem Audacity.

studio

A ono mne to kupodivu chytlo natolik, že jsem si pořídil nový počítač jen na hudební tvorbu, Samplitude Music Studio od firmy Magix, což je komplexní home studio s virtuálními samplery a syntetizéry, lepší zvukovou kartu, lepší bedny, další kytarové efekty, profesionální studiový mikrofon na zpěv a tak dále a tak dále a jsem v tom momentálně až po uši. Není úniku, jak to tak vypadá, neboť stále zjišťuji, že mně něco důležitého chybí a musím si to koupit. Naposledy to byla MIDI klávesnice na ovládání virtuálních syntetizérů, abych nemusel hrát na housle a violoncello s myší od PC, nebo za pomocí klávesnice od počítače, což je velmi nepraktické. To je prostě pořád něco.

V mém věku je to již všechno jedno a na žádnou kariéru v pop kultuře nepomýšlím. Jen si obrazně stavím mandaly z písku jako tibetští mnichové, které čas jednou rozfouká. O nic nejde, nemám žádné cíle a žádné termíny, které bych musel dodržovat, jen se prostě bavím. Navíc mne to zcela pohltilo a dokáži celý den tvořit, nahrávat a mixovat způsobem, jenž je opravdu neuvěřitelný. Přestávám mít pojetí o čase a jsem v tom. Úplně na sto procent. Jak jsem již kdysi psal, nechal jsem si udělat DNA test etnického původu a mám mimo těch středoevropských i dost silné severské kořeny, což mne přivedlo ke studiu severské pohanské mytologie.

Doplňuji si znalosti o světě svých předků. No a když jsem tak pročítal severské ságy, závěr jedné z nich mne docela odrovnal. Popisuje se v ní historie Ragnara Lodbróka, kterou v trochu pozměněné verzi možná znáte z populárního seriálu Vikings. Válečníci na lodích zastavili u jednoho opuštěného dánského ostrova a zatímco kuchaři připravovali jídlo, zbytek Vikingů šel prozkoumat les. No a uprostřed lesa objevili obrovskou temnou dřevěnou mechem porostlou a deštěm smáčenou Modlu. Říkali si, kdo tu sochu vytesal a kterým bohům slouží, no a Modla k nim najednou promluvila a povyprávěla jim svůj příběh. Muži to shledali velmi zvláštním a po návratu o tom vyprávěli ostatním.

Úžasná atmosféra, pořád si to promítám v hlavě, úplně Ji vidím uprostřed lesů, opuštěnou a přece tak majestátní. Skrze stromy sviští poryvy studeného větru, z těžkých mraků se snáší proudy deště a z nedalekého přístavu šumí mořské vlny narážející na skalnatou pevninu. Jak monumentální. No a tato historka vlastně stála u zrodu triptychu „Ragnarok“, jehož tři skladby se dvěma zvukovými kolážemi coby pocitovými vstupy na dokreslení si můžete poslechnout v přiložených odkazech. Bude mít další pokračování ve sledu nových zhudebněných příběhů, které budu postupně nahrávat. Příští připravený kousek se jmenuje „Tajemná modla“.

Nejsem žádný instrumentalista, umím jen trochu hrát na kytaru a na basu, no a za pomocí současných technických prostředků jsem se pokusil vytvořit něco, za co bych se nemusel stydět, což se mi podle mne i docela podařilo. Co se týče stylu, tak první skladba „Něco tu vázne“ je takové melancholicky folkové blues-ne-blues, druhá, tedy „Ragnarok, Soumrak Bohů“ je tak trochu stoner rock líznutý black metalem, no a třetí „Zrození nového světa“ je klasická keltská pop rocková Oi odrhovačka. Nejsou to žádná veledíla, ale posuďte nakonec sami, co je v dnešní době možné vytvořit v kuchyni pod hromadou pánviček a vedle pytle brambor za relativně rozumnou cenu. To „relativně“ bych přece jen zdůraznil, ono je to skutečně relativní.

No a na závěr bych chtěl podotknout, že celý triptych Ragnarok je koncipovaný jako do sebe zapadající celek, „Zrození nového světa“ je taková největší popůvka a proto jsem ji dal coby první upoutávku, nicméně je jen jednou částí z celkového obrazu. Pokud někoho z vás zaujala, je podle mne rozhodně lepší si poslechnout celý triptych, je to možné třeba na bandzone. Pokud ne, omlouvám se za ztrátu času, kterou jsem vám způsobil. Tak nic, no, příjemný poslech.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem