Do rámce bláznivých nápadů naší doby docela dobře zapadá zpráva, kterou přineslo minulou sobotu Právo: předseda vatikánské pontifikální komise pro historii Walter Brandmüller zahájil proces, na jehož konci má být laskavější, tolerantnější pohled na Jidáše. Démonizace Jidáše totiž prý byla součástí staletého očerňování Židů jako vrahů Mesiáše a odtud vede přímá cesta k antisemitismu.

Živý zájem Práva o rehabilitaci Jidáše svádí k jedovatým poznámkám, pro tentokrát si je odpustíme a soustředíme se na souvislost mezi Jidášem a antisemitismem. Pro laika je to zarážející. Jak to? Vždyť Ježíš byl Žid, Židé byli i ostatní jeho učedníci, Židé byli ti, kteří ho následovali, ti, které uzdravoval, a ovšem také ti, kteří mu nepřáli, usilovali mu o život a vydali ho na smrt. Odborné zdůvodnění církevních historiků ovšem zní: zatímco ostatní Ježíšovi učedníci vzešli z polopohanského prostředí, Jidáš pocházel přímo z ortodoxních jeruzalémských kruhů.

Něco takového dokáže z Evangelií vyčíst jen zasvěcený specialista. Z toho plyne, že od Jidáše tedy vede přímá cesta k antisemitismu pro biblické historiky.

Takovýhle výklad Nového zákona je typickým příkladem braní věcí za horší konec. Evangelia jsou pro nás přece daleko víc než cestou k antisemitismu branou ke Starému zákonu, tedy k tomu, co nás s Židy spojuje a dělá z nich něco jako naše starší bratry.

Člověk, jemuž Evangelia říkají „Pozor na ortodoxní Židy, ti jsou nejhorší! Prodali nám Spasitele za třicet stříbrných!“, je politováníhodný blb. Ve skutečnosti jde o něco jiného: kde je velká věc, je i zrada. Když Krista třikrát zapřeš, máš ještě šanci. Běda, když ho zradíš a prodáš!

Tato distance mezi slabostí a zradou má nyní být verdiktem Vatikánu zrušena. Ti, co zůstali věrní, a ti, co zradili, usednou teď vedle sebe ke společnému stolu. Jako farmáři a čuňata z Orwella. Vlastně ne, to je v tomto případě jen velmi slabý příměr.

V záměru zlidštit Jidáše je cítit vratkost, nevyrovnanost, slabost a nejistotu dnešního Evropana a křesťana. Cítí se hluboce provinilý. Za všechno by se omlouval. Raději se vzdá podstatných stránek své víry, než aby někomu způsobil pohoršení. Člověk se ale pohoršení nevyhne. I Ježíš je pro mnohé zdrojem pohoršení. Máme se ho snad proto zříci, jako Jidáš? Pak ovšem bude logické, když Jidáše rehabilitujeme: co se na jedné straně odebere, může se na druhé straně přidat. Relativizace Ježíše a rehabilitace Jidáše jdou ruku v ruce.

15. ledna 2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.