Pomaloučku polehoučku se vkrádá Halloween do našich životů. Předloni jsem dokonce vydlabal tykev a vyřezal do ní strašidelnou tvář a dovnitř dal svíčku, jak se sluší a patří, abych vyrobil Jack-o’-lantern, jak se této podivuhodné lampě oficiálně říká. Loni jsem na Halloween zapomněl a začali jsme se po něm doma shánět někdy v půli listopadu. A letos jsme ho doma o den uspíšili v domnění, že se slaví 30. října, a ono je to v poslední říjnový den, přesněji v noci dělící říjen od listopadu. Takže Jack-o’-lantern nám svítil na zahradě po dvě noci.

Připomenu, že původně to byl keltský svátek zvaný Samhain, astronomicky zařazený na půl cesty mezi rovnodenností a slunovratem – na odvrácené straně kalendáře jsou Hromnice. Samhain a po něm Halloween je svátek laděný pochmurně. Jack-o’-lantern je strašidlo a ke svátku patří masky příšerného vzhledu a makabrózní výzdoba obydlí.

V Česku se příliš neslaví. Ale kde je příležitost, mělo by se slavit! Všímám si v naší vesnici Zvoli, že na zahrádkách přibývá strašidýlek typu Jack-o’-lantern. Jen v naší ulici jsou dvě plus jeden kostlivec na vrátkách, vyrobený podle všech známek rukou dětskou. Zatím u nás nikdo nekoledoval, ale už v nedalekých Dolních Břežanech putoval letos strašidelný průvod, který vyšel z kulturního domu Břežánek. Břežany, i naše obec Zvole, leží na někdejším keltském území. Oppidum Závist je nedaleko a v lesích nacházíme pozůstatky valů a tvrzí. Vždyť tu kdysi žilo dvacet tisíc, možná padesát tisíc lidí a Samhain tu byl slaven se stejnou samozřejmostí jako u nás, dejme tomu, noc čarodějnic 30. dubna. Keltský odkaz láká. Za mého dětství a mládí málokoho napadlo se o Kelty zajímat. A dnes? Nedávno jsem objevil čerstvě vztyčený menhir v Prokopském údolí na okraji Prahy. Který že Asterix a Obelix ho tady postavili? To není důležité. Keltská tradice vstává z přítmí.

Velice tomu přeju. Sám patřím ve všem všudy do kulturního prostředí křesťanského, nicméně se domnívám, že ta totální likvidace pohanské kultury byla chyba. Pravda, ona byla jaksi křesťansky přetavena, vždyť i ten Samhain se přeměnil ve Svátek všech svatých už v 6. století. Ale cíl uctívání se přestěhoval ze země na nebe, z života do zásmrtna. Až doba nejnovější klopotně hledá cestu ke kořenům, k vazbám na přírodu a obecně na jádro života. Ti, co slavili Samhain, by se náramně divili, že nám připadá úcta k vznešenému stromu nebo čisté studánce jako něco nikoli samozřejmého. Čeká nás dlouhá cesta, abychom se vrátili k tomu, co jsme před tisícem či jedenácti sty lety postupně opustili.

Takže zpátky k Halloweenu. Nedělám si iluze, že břežanské dětičky převlečené za strašidýlka běhaly po obci s lampiony v rukou proto, aby hledaly cestu ke kořenům lidské existence. Byla to pro ně hra a zaplaťpánbůh za to. Hra je samozřejmá a to je její velká přednost. Nementoruje. Vede. Nemusí vždy vést dobrým směrem. Některé (ba mnohé) vedou k násilí a sobectví. Věřím, že Halloween mezi tyhle nepěkné hry nepatří. Na to je moc starý – a dost starý na to, aby byl rozumný.

LN, 3.11.2008