Dostali jsme přímý zásah 240000000000000000000 elektronvoltů. Odkud, nevíme. Klima je nejteplejší za 100000 let.

Je to již jakousi „tradicí“, že se opět koná velmi důležitá konference o klimatické změně způsobené kysličníkem uhličitým v Dubaji a střední Evropa zažívá „překvapivý“ nástup zimy koncem listopadu. Ještě na počátku listopadu se modely přikláněly k tomu, že i zbytek roku bude „nadprůměrně teplý“ a nyní se modely kloní k tomu, že bude zima. To je život a realita.

Klimatologové a média je podporující mají ale skutečně jiné starosti. Zažíváme údajně nejteplejší období za posledních 100000 let. Července v posledních třech letech byly nejteplejšími měsíci, zaznamenanými na naší planetě. Podle vědců byly dokonce nejteplejší v rámci posledních více než 100 000 let, uvádí Mashable. Nedávná zpráva NASA uváděla, že letošní červenec byl třetím nejteplejším měsícem za dobu, kdy jsou vedeny spolehlivé záznamy o teplotě, tedy od roku 1880. Tepleji bylo jen v letech 2016 a 2017. Rekordní teplo je ale patrné v mnohem delším časovém horizontu.

To je samozřejmě hrubé zkreslení reality, protože ony modely jsou založeny pouze na koncentraci kysličníku uhličitého, která se zjišťuje ze sond v ledovém příkrovu dlouhého stáří. Protože klima je na Zemi ovlivňováno Sluncem a vliv kysličníku uhličitého je mantra posledních třiceti let, je takovéto tvrzení naprosto nevědecké, spíše pavědecké. Zapadá ale do role strašení lidstva klimatickou změnou a tvrzením, že je to věda. Pokud uvážíme, že měříme teplotu na Zemi satelity a moderní technikou pár desítek let, je to z pohledu jednoho sta tisíce let méně než promile. Navíc, modely odkazující na korelaci teploty a kysličníku uhličitého v atmosféře suverénně manipulující se stovkou tisíc let do minulosti, nejsou samozřejmě takové, aby dokázaly zachytit vliv Slunce, protože o množství tepla dopadajícího na povrch Země za uplynulé období sta tisíce let nemáme žádná měření. Elegantně se to obejde tím, že záření „bylo konstantní“ a vliv se nevěnuje ani albedu Země, tj. změnám v odrazivosti či propustnosti atmosféry, která se opět suverénně prohlásí za „konstantní“.

Příklad ohromující velikostí čísel je zde: Dostali jsme přímý zásah 240 000 000 000 000 000 000 elektronvoltů. Odkud, nevíme Energie záhadné částice byla podle vědců zhruba stejná, jako když si člověk upustí z výšky pasu na nohu cihlu. K nárazu částice do zemské atmosféry došlo už v roce 2021. Zaregistrovala ho soustava pouštních detektorů v americkém státě Utah.

240 Exaelektronvoltů dané částice je řádově asi 50 Joulů, což je kinetická energie rovná pádu cihly na zem z výšky asi jeden metr. Tak praví klasická fyzika. Ohromovat nulami je samozřejmě známá mediální praxe, jen se zamlčí, že ta energie není nijak omračující a Slunce září v naší střední vzdálenosti od Slunce řádově 150 milionů kilometrů energií asi 1366 J/s na čtvereční metr kolmo k záření Slunce. Takže zpráva by měla být komentována tak, že se jedná zcela jistě o velmi energeticky bohatou části, ale z hlediska Země a života na něm jde o zajímavý jev, který život nijak neohrožuje. Pokud bychom samozřejmě byly vystaveny toku takto vysoce energetických částic v řádově obrovském měřítku srovnatelném se zářením Slunce, už by to samozřejmě vliv mělo. A je možné, že Země již byla pod vlivem těchto extrémních energií, a to způsobilo vymírání druhů a jejich náhradu za nové druhy, spekuluje se o vymření velkých veleještěrů dinosaurů apod. (pády meteoritů o velké hmotnosti právě v kombinaci se zvýšenou radiací z kosmu).

Na bulvární titulky o „nejteplejším období za posledních sto tisíc let“ platí skutečná věda. Tu však je schopno bohužel dokonale pochopit jen několik procent ve fyzice vzdělaných klimatologů a ti se od alarmismu distancují. . Příkladem argumentace na vědecké úrovni je například stať Vítězslava Kremlíka zde. Je z roku 2012 a je na ní půvabné právě to, že není potřeba v argumentaci proti věrozvěstům klimatických změn způsobených lidskou činností nic zásadního dodávat. Stále platí, že tak zvané „skleníkové plyny“ jako kysličník uhličitý nemají podle zákonů fyziky vůbec šanci planetu Zemi ohřívat. A nejpůvabnější je to, že další tak zvaný skleníkový plyn, vodní pára, není v klimatických modelech vůbec uvažována, prostě proto, že je její obsah v atmosféře tak proměnlivý (podle zeměpisných šířek a rozdíl mezi pevninou a mořem), že se v modelech opět prohlašuje vliv vodní páry za „konstantní“. Přitom je střední koncentrace vodní páry v atmosféře o několik řádů vyšší než koncentrace kysličníku uhličitého.

Současná politika Západu je bohužel zcela pod vlivem klimatologických alarmistů. A tak zvané „rozvojové země“ využívají této situace. Obviňují Západ, že je to jeho uplynulé využívání fosilních paliv, které způsobilo dnešní „katastrofu“ a Západ tak má platit. A Čína dělá moudrou opici a tvrdí, že na jednoho Číňana vypustí o desítky procent méně emisí než západní ekonomiky, a přitom je to globálně stát, jehož emise kysličníku uhličitého jsou na špičce světa. A, bohužel pro Západ, doplácejí na to státy, které na Západ spoléhají. Víme dobře o jaké státy jde a že jim pomáháme přežít, ale ne zvítězit, protože by to „ohrozilo“ moudrou a „vyváženou“ politiku Západu.