Když přestaneme vypouštět CO₂, tak již za 20 let uvidíme výsledky. Tohle tvrzení se objevilo při srpnovém zveřejnění Hodnotící zprávy IPCC. Odporuje však přírodním zákonitostem.

Jak se dá odstranit konkrétní plyn z atmosféry? Aby se snížilo množství nějakého plynu v atmosféře, musí se buď přirozeně rozpadnout, nebo jej musíme z atmosféry zachytit a buď sami rozložit, nebo jej někam uskladnit. Jiná cesta neexistuje. O technologiích zachycování (mitigace) se zatím spíš jen diskutuje, než že by se průmyslově nasazovaly. Jde-li nám nyní o čas, nemá tedy valného smyslu sázet na planetárně významné nasazení technologií, jež jsou v plenkách. A času prý máme, podle mezivládního panelu IPCC pomálu, podle různých zelených aktivistů jej máme dokonce ještě méně. Takže přes technologie cesta ke snížení množství oxidu uhličitého v atmosféře zatím nevede.

Jestli chce lidstvo, přesněji IPCC, Brusel a Joe Biden, nějak jímat uvolněný CO₂, má k dispozici prakticky jen výsadbu stromů. Ty oxid zachycují přirozeně. Ovšem chvíli jim trvá, než vyrostou, aby tuhle schopnost pořádně rozvinuly. Takže v horizontu nějakých 20 – 30 let by nová výsadba ještě kýžený efekt nepřinesla. Nechme přitom klidně stranou, že zatím nejspíš nikdo nespočítal, kolik by se vlastně muselo stromů vysadit, aby se to mohlo na složení atmosféry, tedy na snížení množství CO₂ skutečně nějak projevit. Jímání oxidu prostřednictvím stromů by navíc za nějakých 100 let přineslo další problém. Až by stromy odumřely a začaly tlít, plyn by se z nich začal opět uvolňovat (zde). Čili je zřejmé, že ani tato přirozená cesta není prostá úskalí. Lesy je proto zjevně lepší brát jako krajinný prvek, který je nezbytný k zadržování vody a k jejímu koloběhu (zde a zde). Nikoli jako způsob, jak z atmosféry stáhnout světově významné množství oxidu uhličitého.

Zbývá ještě druhá možnost. Tedy přirozený rozpad oxidu uhličitého. Jenže i tento proces se měří v desítkách let. Podle ředitele Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd a klimatologa Radana Hutha bude v atmosféře dnes ještě vypuštěný CO₂ až sto let (zde). Podle Pavla Zahradníčka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd již růst teplot do roku 2050 nemůže člověk nijak změnit a teprve pozdější vývoj může ovlivnit nyní požadovaný pokles emisí (zde). (Realita je však opačná, globální emise rostou.)

Jenže při představení Šesté hodnotící zprávy IPCC na začátku srpna prohlásil Ondráš Přibyla, zakladatel organizace Otevřená fakta o klimatu (zde), že zlepšení vývoje klimatu se dostaví již za 20 let od toho, kdy výrazně klesne lidská produkce oxidu uhličitého. Jak tomu rozumět? Objevila se snad nějaká nová technologie, nebo se přišlo na to, že se „sodovkový plyn“ rozpadá rychleji? Nebo je to jen další ze zpráv, kdy přání je otcem myšlenky? Argument pro, za každou cenu? Inu, argument proč zlikvidovat energetiku a průmysl v Evropě – protože už za 20 let se začnou změny klimatu zpomalovat, by se jistě zeleným hodil. Kdyby byl pravdivý.

Bohužel se mi zdá, že v nynějším uhlíkovém šílenství je těch skutečně pravdivých argumentů od zastánců progresivního zastavení produkce oxidu uhličitého čím dál méně. O to častěji je však média opakují. Jako třeba ty o požárech způsobených změnou klimatu (zde a zde).