Asi každého, kdo denně využívá veřejnou dopravu, vyděsily zprávy o nehodách na železnicí, k nimž došlo v posledních týdnech. Stejně jako děsí letecké katastrofy ty lidi kolem nás, kteří se bojí posadit do letadla.

Jakkoli je nutné každý případ posuzovat individuálně – na železnici i ve vzduchu (viz kanadský dokumentární TV seriál Letecké katastrofy) –, nelze se vyhnout pocitu, zda kromě kromě fatálních selhání jednotlivců nejsou na vině také systémové chyby.

Kdo zná poměry v tuzemských firmách a společnostech, ať už přímo nebo zprostředkovaně, bezpochyby zaznamenal trend, kterému se říká redukce zaměstnanců. Má to své ekonomické důvody, ale také odvrácenou stranu.

Když jsem slyšel o posledním neštěstí v Brně, napadlo mě, tak jako i u předchozích případů, jaké asi procento negativního podílu na těchto neblahých událostech mají konkrétní poměry na železnici. Vzápětí přišla odpověď od prezidenta Federace strojvůdců ČR. Jaroslav Vondrovic na webu této profesní odborové organizace 4. března 2019 mimo jiné napsal:

I nadále však musíme poukazovat na skutečnost, že na současném stavu se velkou měrou odráží systémové chyby, k nimž došlo v uplynulých desetiletích. Máme na mysli současnou situaci na trhu práce, kde se dopravcům nedostává již několika stovek strojvedoucích. Z nadměrného počtu přesčasových hodin strojvedoucích pak pramení jejich často až chronická únava. A také dle nás je nepřijatelné, že na naše tratě často do „ostrého“ železničního provozu často vyjíždějí kolegové, jimž se dosud nedostává dostatek provozních a praktických zkušeností. Není tomu přitom tak dlouho, co jiní naši „nadbyteční“ kolegové strojvedoucí byli přinuceni odcházet na předčasný odpočinek, byť tehdy alespoň s využitím doprovodného sociálního programu! Na mnoho let se pak také zanedbala příprava a výchova nových strojvedoucích. To vše díky nekoncepčnosti v práci a plánování tehdejších představitelů ministerstva dopravy!

Toto jsou vážná slova a nezbývá než si přát, aby - kromě postihu jednotlivých viníků - kompetentní orgány včetně vládních vzaly tyto věci do úvahy.

Jak v dnešním (6/3) vyjádření na stejném webu napsal viceprezident Federace Jaroslav Vincour: Je potřeba zabývat se důvody, které ke všem těm případům projetých návěstidel vedou, a „ne jen přijmout opatření zvýšené kontrolní činnosti a represivních opatření“.

Budou tito lidé, kteří jistě ví, o čem píší, vyslyšeni, anebo se vše zredukuje toliko na zvýšenou kontrolu a tvrdší represi? Budou se vedle následků řešit také skutečné obecné příčiny?

To uvidíme v příštích týdnech či měsících.

Každopádně platí to, co říkám při diskusích na toto téma mezi přáteli. Klub Viktoria Plzeň má podle svých internetových stránek v kádru celkem 3 brankaře a 24 hráčů pro boj v poli. Zkusme si představit, že by vedení klubu řeklo trenéru Pavlu Vrbovi: „V rámci úspor budeš mít k dispozici pouze 1 gólmana a 10 hráčů. Úkol vyhrát nejvyšší ligu ale zůstává.“

Co by jim na to asi Pavel Vrba odpověděl?

A to je fotbal konec konců „jenom“ zábava.

***

P.S. Svědectví železničářů publikované na Novinkách.cz 6. března 2019

Hodně chyb dělají nezkušení lidé. „Za 14 dní signalista, za dva měsíce výpravčí, za půl roku strojvedoucí na koridoru,“ shrnul rychlý postup do zodpovědných funkcí jiný železničář. Není sám. „Vinna je rychlovýchova a přetížení lidí. A za mě jednoznačně tlak, aby jezdili i lidé, kteří na to nemají,“ dodal další.

K tomu patří přesčasy vyvolané nedostatkem lidí a skladba směn. „Máme dvoudenní směnu, kde jezdíme v kuse tam a zpět, pak jdeme spát na šest hodin a další den zase jezdit bez pauzy,“ upozornil strojvedoucí.

Výjimkou není patnáct hodin na lokomotivě, ovšem po odečtení formálních přerušení psaných jako dvanáct hodin. Pak má strojvedoucí teoreticky šestihodinový spánek, jenže musí odstavit vlak, dojít na nocležnu a fakticky spí čtyři hodiny a poté dalších patnáct hodin stráví na lokomotivě. Opět aby úředně odpracoval dvanáct hodin.

No comment.