Když chcete vyhrát boj, musíte si nejdřív přiznat, že bojujete. Platí to i pro boj o elektřinu. Když si přiznáte, že bojujete, musíte se podle toho chovat. A to Česko nedělá.

„Bože, dej mi vytrvalost, abych překonal věci, které změnit nemohu, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi moudrost, abych tyto věci dokázal rozlišit.“ Tenhle citát se připisuje řeckému dramatikovi Aischylovi a je starý 2500 let.

Světové klima nezachrání ani Česko, ani EU. Ale Česko potřebuje zachránit dostatek elektřiny pro Čechy a českou ekonomiku. Situace přesně odpovídá dilematu z antického citátu. Jen, na rozdíl od Aischyla, se česká vláda nesnaží přijít na to, co změnit může a co změnit nemůže. A proto stále „zachraňuje klima“.

Je ovšem možné, že vláda vidí toto dilema jinak. Možná vidí na jedné straně zdánlivě všemocnou unii a jejích 60 tisíc úředníků s palcem na dotačních miliardách, podmíněných unijními regulacemi, proti které osamocené, malé a zadlužené Česko s exportní ekonomikou, orientovanou na státy v EU nemá šanci. Na druhé straně vidí „jen“ české energetiky, podnikatele a vůbec Čechy a jejich životní úroveň. Unijní diktát při tom vnímá jako to, změnit nemůže, nýbrž změnit uvažování, nebo spíš chování Čechů považuje za možné. To by chování vlády vysvětlovalo.

Je-li tomu tak, pak stejně uvažuje i opozice, protože ani ona nevyvíjí žádný tlak na to, aby se okamžitě vyřešilo, z čeho budeme mít elektřinu. Nebo snad už kvůli tomu někdo svolal mimořádnou schůzi sněmovny? Nikoli. Přitom fakt, že do tří let velmi reálně můžeme přijít o více, než 40 procent produkce elektřiny, kterou dodávají uhelné elektrárny, znamená poplach nejvyšší úrovně. To, že příští rok můžeme přijít „jen“ o 15 procent produkce, což je plus mínus náš současný přebytek, na věci nic podstatného nemění. Protože výkon k regulaci sítě, zcela nezbytný prvek její stability, už stejně budeme muset dovážet. To je v principu to samé, jako když Ukrajinci čekají na to, zda z unie přijdou, nebo nepřijdou náboje do kanónů. Závisí na tom, jestli Rusy zastaví, nebo ne. My stejně tak budeme čekat, jestli naše elektrizační soustava bude fungovat, nebo nebude. Kdo tedy bude svítit. Nebo nebude.

Jenže když nebude česká ekonomika mít elektřinu, nebude mít stát nakonec z čeho kasírovat daně. Stát bude chudnout a lidé budou čím dál víc nespokojeni. Také nezaměstnaní. Chudí. Dotace a dávky to budou jen tlumit. A otázka, co se změnit dá a co se změnit nedá, bude znovu na stole. Čím dál palčivěji.

Česko přitom není v problémech s energetikou samo. Prvním spojencem, který má energetiku postavenou na uhlí, jež nedokáže rychle nahradit, je Bulharsko. Poláci si sice vyjednali výjimku, ale jejich energetika je také primárně uhelná. Maďarsko má svoji jadernou elektrárnu v nedohlednu. Obrovský – byť oficiálně tajený – problém s koncem uhlí mají Němci. Masový rychlý přechod na plyn je přitom pro unijní státy nezvládnutelný, protože chybí výrobní kapacity a plyn. Což hlásí i němečtí energetici.

Čili spojenci by se najít dali. A jsou-li spojenci, dá se změnit i to, co může nynější vládě přijít nezměnitelné. Že jí připadá přístup maďarského premiéra k válce na Ukrajině špatný? Ale znamená to, že se kvůli tomu může vzdát spojence v boji o to, aby Češi měli dostatek elektřiny? Tím spíš, že nám Maďaři nemůžou zabránit v tom, abychom Ukrajinu nadále podporovali tak, jak uznáme za vhodné.

To, co má dělat česká vláda, aby to přineslo Čechům ovoce, dobře popisuje i nestor české politiky, europoslanec Alexandr Vondra (ODS) v rozhovoru pro Reflex. Tam říká, že si musíme hledat spojence. „Potřebujeme spojence na jednotlivé věci, pořád se to mění. Když jsme hledali spojence, abychom zachránili náš automobilový průmysl, tak byli proti nám třeba Dánové či Nizozemci, protože ty to vůbec nezajímá. Ale mohou být spojenci v něčem jiném. Takže vždy případ od případu,“ říká v něm Vondra, který má za sebou i zkušenost ministra zahraničí.

Ještě konkrétnějším návodem jsou jeho další slova. „Musíme hledat spojence v jednotlivých věcech na mezivládní úrovni a pak v europarlamentu a pokusit se je změnit či pozastavit.“ Vzhledem k tomu, že spoléhat na to, že nám Bůh dá moudrost, abychom rozeznali, co dokážeme změnit a co ne, je velmi nejisté, nabízí se Vondrova slova jako nejlepší cesta pro tuto i příští českou vládu. Jestli chce mít ta současná sebemenší šanci vyhrát příští volby, musí se po ní neprodleně vydat.

„Hledejte spojence, sakra!“ to je to, co musí vláda ve vztahu k unii pochopit. A musí to od nás, od voličů, slyšet všichni čeští politici. Hodně nahlas.

Poskytl server iUhlí