Země uvízla u jaderné energie ve slepé uličce

Podobně jako sluneční paprsky se občas proderou zamračenou oblohou, tak i celkovou šedí a zoufalou uniformitou německých medií sem tam pronikne osvěžující závan rozumu, kterému říkáme v dobrém „selský“. 

V bavorském internetovém magazínu FOCUS se v tomto duchu objevil aktuálně článek s téměř buřičským názvem Atomkraft, ja bitte!, který asi netřeba překládat.

Dvojice autorů v něm konstatuje, že stále více vědců, politiků a manažerů požaduje, aby Německo znovu zahrnulo do svého energetického mixu jadernou energii. Někteří už totiž začínají chápat, že světově ojedinělé rozhodnutí o opuštění dvou hlavních energetických zdrojů – jádra (před devíti lety) a uhlí (loni) – může německou energetiku vystavit neobyčejnému tlaku. „Pokud to myslíme s ochranou klimatu skutečně vážně, pak musíme jednat na základě faktů a nikoliv z ideologických důvodů dopředu vyloučit jednu technologii,“ dodává k tomu bývalý šéf koncernu BASF Jürgen Hambrecht.

Hlavním argumentem pro záchranu jaderné energie je její využívání bez emisí. Zbývajících šest jaderných elektráren v Německu dodává do sítě stále ještě kolem 12 procent elektřiny. Podíl německých uhelných elektráren je skoro dvojnásobný – 22,3 procenta. Více než třetinu německé elektřiny tak stále dodávají aktivisty a vládou zavrhované zdroje. Poměrně vysoký podíl uhlí se odráží v emisích CO2, které v Německu činí jedenáct tun ročně na obyvatele. To v sousední Francii, stále holdující jaderné energii, kterou kryje dvě třetiny své spotřeby elektřiny, činí emise CO2 na jednoho obyvatele jen sedm tun. Pokud by se bral v úvahu jen německý instalovaný výkon u obnovitelných zdrojů v celkové výši 100 GW, pak by už Německo mohlo teoreticky krýt svou spotřebu elektřiny 60-80 GW pouze z obnovitelných zdrojů – tedy energie slunce a větru. Ale právě, že jen teoreticky, protože počasí je veskrze nestálý a tedy nespolehlivý faktor, podtržený střídáním dne a noci, kdy „soláry“ odpočívají. A experti pochybují, zda ekonomicky únosná úložiště přebytečné energie z obnovitelných zdrojů s dostatečnou kapacitou vůbec budou k dispozici do ukončení Energiewende ve třicátých letech.

K tomu dodává světově uznávaný německý ekonom Hans-Werner Sinn, bývalý šéf ifo Institutu Mnichov: „Nelze současně vystoupit z uhlí i jádra a poté ještě přechodem na elektromobilitu masivně dodatečně zvýšit spotřebu elektřiny.“ Podle propočtů Institutu světového hospodářství v Kielu by měl totiž kompletní přechod na elektromobilitu zvýšit německou spotřebu elektřiny o dvacet procent. Některá odvětví také očekávají výrazný růst spotřeby – např. německý chemický průmysl na čtyř- až desetinásobek současné spotřeby do roku 2050. K tomu přistupuje argument, že výrobní cena kilowatthodiny v německé jaderné elektrárně činí pouhých zhruba 5 centů, zatímco u větru a slunce dosahuje až 14 centů.

Mezitím už několik společností i v Německu pracuje na jaderných reaktorech tzv. čtvrté generace, které by měly fungovat při minimu radioaktivního odpadu. Celkem více než čtyři sta jaderných elektráren na světě dodává asi desetinu celosvětové výroby elektřiny. Dalších 54 jaderných elektráren se po světě staví.

Mluvčí spolkové vlády sice koncem roku 2019 ještě na dotaz ohledně možného prodloužení životnosti posledních jaderných elektráren v Německu prohlásil, že „vystoupení (z jádra) bude provedeno podle plánu“(tedy do roku 2022), ale v příštím roce proběhnou volby do Bundestagu...

Stanovisko německých Zelených shrnula spolupředsedkyně strany Annalena Baerbock, pro kterou ochrana klimatu znamená „vystoupení z fosilní energie – včetně jaderné energie“. K tomu ještě poznamenala jedna poslankyně Spolkového sněmu za Zelené, která nechtěla být v tisku jmenována z obavy před ‚enormními sociálními tlaky ve straně‘: „Se strachem z jaderné energie jsme prováděli tak úspěšnou politiku, že už nejen my, ale ani celá společnost se z toho nevyvlékneme.“

Podle saského premiéra Michaela Kretschmera (CDU) nesmí dojít k tomu, aby byly odříznuty všechny cesty zpět. Otázka jaderné energie musí zůstat „znovu rozhodovatelná“ i za deset nebo dvacet let. A přinejmenším jaderný výzkum proto podle něj musí v Německu pokračovat.

Dodatek ke článku ve FOCUSu:

Mají vůbec němečtí Zelení nějakou skutečně nosnou strategickou koncepci energetiky? To jsem se pokoušel zjistit na jedné tiskové konferenci v Mnichově koncem minulého roku, které se zúčastnila také bývalá spolková šéfka německých Zelených a nyní prezidentka německého Svazu obnovitelných energií doktorka Simone Peter. Když jsem se jí zeptal, jak dlouho ještě podle ní budou německé společnosti a obyvatelstvo trpělivě platit již nyní pravděpodobně nejvyšší ceny elektřiny na světě, mne s klidem poučila, že bezpečnost a spolehlivost německých sítí i dodávek elektřiny patří k nejvyššímu světovému standardu, což se odráží i v ceně. Na moji další otázku, kde Německo v příštích letech získá chybějící energii – tedy nejen elektřinu, ale také teplo, které tvoří zhruba 50 % německé spotřeby primární energie – poté, co budou odstraněny jádro a uhlí z energetického mixu, mi doktorka Peter bez váhání odpověděla, že Německo chybějící elektřinu prostě importuje - hlavně ze sousedních zemí. Když jsem opáčil, že tyto země mají stále poměrně významný podíl jádra (Francie, ČR) a uhlí (Polsko, ČR), obratem argumentovala, že i tyto země budou muset v rámci EU provést patřičnou změnu svého energetického mixu.

Moje poznámka, že pak i tyto země budou mít pravděpodobně drahou a nedostatkovou elektřinu, a tedy ji ani nebudou schopny exportovat, už zanikla v dotazu dalšího novináře, kterému paní Peter mezitím rychle předala slovo...

Mnichov