Jestli je výsledek „klimatického“ summitu tak dobrý, jak říká Ursula von der Leyenová, proč Evropská komise nutí státy EU k tomu, aby dělaly daleko víc a rychleji, než se domluvilo v Glasgowě?

Ruský ani čínský prezident na summit „o záchraně klimatu“ nedorazili. Emise oxidu uhličitého se do roku 2030 nesníží na polovinu. Kvůli postojům Číny a Indie se zmírnila terminologie přijaté dohody na téma uhlí. Přesto pro ni horoval i zástupce EU Frans Timmermans. „Proboha, nezabíjejte tento okamžik. Přijměte prosím tento text, abychom přinesli naději do srdcí našich dětí a vnoučat,“ citovala jej ČTK (zde). Čína již dříve ohlásila cíl neprodukovat oxid uhličitý v roce 2060, krátce před jednáním v Glasgowě se přidala i Indie, jež si stejný cíl vytkla pro rok 2070. I přes to všechno Evropská komise a Evropský parlament tlačí členské státy k tomu, aby přestaly vypouštět CO₂ již v roce 2050. A Timmermans je čelnou figurou těchto unijních snah.

Jenže i on musí vědět, jak je to doopravdy. Jestli je skutečně potřeba srazit produkci oxidu uhličitého z lidské činnosti na nulu do roku 2050, což tvrdí EU, je po Glasgowě definitivně jasné, že nic takového se konat nebude. Dvě nejlidnatější země světa toho prostě nejsou schopné. Nebo nechtějí riskovat? Vyjde to nastejno. Běh světa se i v otázce emisí a „klimatu“ určuje někde jinde než v Bruselu. Glasgowská konference to ukázala jasně.

Takže jestli bude EU „klimatickým lídrem“, je každému úplně jedno. Tedy kromě nás v Evropě, drcených vysokými a ještě vyššími cenami energií. Již nyní totiž sami exponenti bruselského režimu předpokládají, že jejich klimatické snahy spojené s propadem životní úrovně uvrhnou do energetické chudoby 120 milionů lidí v evropských státech. Tedy čtvrtinu lidí v EU. Ve jménu čeho, když minimálně další půl třetí miliardy lidí si s emisemi nebude lámat hlavu?

Tohle není žádná kacířská otázka, jež má za cíl prodloužit spalování uhlí. To je zcela praktická otázka vycházející z faktu, že nikdo v Unii neví, jak rychle zařídit spolehlivé zásobování energiemi, jež budou pocházet z bezemisních zdrojů. Tedy jak nahradit uhlí a posléze plyn (viz např. Dana Drábová zde) a také ropu, samozřejmě. (Že by to byl důvod, proč dokumenty z Glasgowa mluví o postupném omezení používání uhlí, nikoli o postupném zavržení uhlí? Např. zde a zde.) Logicky se tak nabízí přibrzdit vizionářské běsnění zelených europoslanců a komisařů se zeleným prorokem Timmermansem v čele.

Přibrzdit je ve prospěch nalezení uskutečnitelných a bezpečně funkčních bezemisních a zároveň lidsky přijatelných modelů energetiky a následně celého života. Protože i ten se má, podle představ Bruselu stát bezemisním. Zatím takový model, právě i kvůli komisaři Timmermansovi, EU nemá ani náhodou. První krok by přitom nemusel nikoho bolet. Stačilo by totiž konečně vzít v úvahu to, co již dlouho říkají energetici.

Zatím to zkusil senát se žlutou kartou pro bruselský „soubor opatření“ Fit for 55. Bude jeho přístup inspirovat končící a také budoucí vládu?

Převzato z webu iUhli.cz