Ekonomové předpovídají zdražení o deset procent

Bude to letos mizérie, říká Lukáš Kovanda a další ekonomové o nadcházejícím zdražování. Dostali totiž od Českého statistického úřadu další porci čísel o inflaci, a i když se ještě netýkala letoška, tak z ní stejně vyplývá, že počátkem roku ceny vyrostou o deset procent. Byl by zázrak, kdybychom se tomu vyhnuli, tak zní verdikt. A běžný občan může upadnout do deprese.

Většina lidí se bude muset uskrovnit při nákupech, mnozí přestanou spořit, další si začnou půjčovat a požádají o sociální dávky. Bude záležet na vynalézavosti každého, jak dostane rodinné finance do nové rovnováhy.

Nejvíc nepříjemné, přinejmenším z psychologického pohledu, je však při vyhlídkách na zdražování roku 2022 něco jiného. Vznešení ekonomové totiž mají sklony kázat občanům, jako kdyby za inflaci sami mohli.

Jedním z jejích předpokladů je nepochybně přehřátý pracovní trh, na kterém podniky jen těžko hledají potřebný personál. Proto by se měli občané nad sebou zamyslet a začít víc pracovat. Zaměstnanost mužů je ovšem nejvyšší v Evropské unii a zaměstnanost žen roste nejrychleji.

Právě tento tlak, aby každý pracoval, je ovšem pravým důvodem přehřátého trhu, proto je třeba knížecí radu, v tomto případě od guvernéra České národní banky, rezolutně odmítnout.

Součástí inflace jsou snad nejrychleji v Evropě rostoucí ceny bytů. Na to si však budeme muset zvyknout. Cenu určuje trh a politici ani ekonomové přece nemohou za to, že nové byty objevili jako bezpečný cíl finanční investoři. Komu se to nelíbí, ten ať mlčí, protože nerozumí zákonům kapitalismu.

Ani za vysoké ceny energií nemůže nikdo, pokud nechceme svádět vinu na snahy různých vlád využívat jen čisté zdroje, které ovšem nejsou k dispozici. Kdo chce ovšem čisté životní prostředí, ten ať platí. Jako ve všech příbuzných případech, obyčejný občan se zkrátka musí víc snažit, protože k viníkům patří také on sám.

Tím se ovšem nabízí otázka, jestli si má občan nechat opravdu všechno líbit. Není pochyb o tom, že pravidla současného ekonomického systému určuje stát, obvykle po dohodě s velkými ekonomickými hráči. Právě tento systém přestává fungovat, přesto náklady odnesou zaměstnanci, spotřebitelé, zákazníci, prostě obyčejní lidé.

Proto by měli žádat, ať se ti, kdo jsou skutečně odpovědní za různá selhání, snaží neúnosnou situaci napravit.

Například se může zvětšit podpora v nezaměstnanosti a tím rozšířit prostor pro hledání dobré práce. Ceny bytů je možné srazit regulací a podporou sociálního bydlení, na energii je možné ušetřit, když se omezí vývoz elektřiny.

Takových konkrétních kroků s okamžitým efektem je možné podniknout celou řadu. Je však jasné, že lídři tuzemské ekonomiky, ať ve státních nebo v soukromých službách, se do toho dobrovolně nepustí.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy