Jistě nejsem sám, kdo pozoruje strmý nárůst regulací či spíše, dámy prominou, „buzerací“ všeho druhu. O co vlastně jde, proč se to tak děje a proč je to špatné?

Pracovně bychom mohli regulace rozdělit do několika druhů podle toho, jak vznikají a komu slouží.

1) Regulace obecné – tedy regulace, které se vztahují bez rozdílu na všechny a dalo by se říci, že i všem slouží – třeba pravidla silničního provozu nebo typ a rozměry elektrických zásuvek. Nicméně i ty jen v té „základní podobě“, protože i na nich se občas objeví snaha o „vylepšování“ s cílem ne zcela užitečným.

2) Vykazování činnosti a „páchaní dobra“ je nejčastějším důvodem rostoucího množství regulací. Jsou, minimálně částečně, způsobeny snahou o „vykazování činnosti“ jak úředníků všech úrovní, tak i poslanců. Paradoxně čím dále je navrhovatel vzdálen od dopadu jím navržené regulace, tím jde obvykle o větší absurdnosti – jen se podívejme na „nápady“ poslanců EP.

3) Snaha o zisk, prosazení vlastního výrobku, vlastní služby a potlačení konkurence.

Samozřejmě, obvykle jde o souběh všech (i dalších) více uvedených možností.

Zcela primitivním příkladem by byl následující postup. Protože jsou březová košťata víc „ekologická“, prosadím zákaz všech košťat ostatních. Zároveň si prolobbuji monopol na výrobu březových ekologických košťat, protože jako jediný na ně budu mít Ministerstvem životní prostředí udělený certifikát. A kontrolní útvar ministerstva bude kontrolovat zametání... a kdo použije jiné koště, dostane pokutu. A protože jde o ochranu přírody, mohou kontroloři vstupovat i do obydlí občanů.

Zaplatí to všichni a zisk budu mít výhradně já... a ti, co mi pomohli.

Že je to absurdní a nic takového se neděje? Ale kdepak. Teď uvedu příklad konkrétní regulace, kterou platí všichni..

Energetické štítky budov

Jistě víte, že na základě direktivy 2002/91/ES máme dle zákona 406/2000 Sb. povinnost opatřit všechny budovy energetickým štítkem.

V dalším se omezím pro jednoduchost (a rozsah) na rodinné domky, protože ty si staví, kupují a prodávají soukromé subjekty, obvykle občané.

Těchto domků je cca 1,5 milionu, ročně se postaví 16 tisíc novostaveb a prodá cca 13 tisíc obvykle starších rodinných domků.

Na co ten štítek vlastně kdo potřebuje? Dle prosazovatelů zákona a hlavně dotčených lobbistů „průkazy energetické náročnosti slouží k ochraně spotřebitele. Informují účastníky realitního trhu o kvalitě zboží, což je základním předpokladem jeho dobrého fungování.“.

To je nepochybně pěkná teorie... ale pokud někdo stavěl či sháněl rodinný domek, dobře ví, že si domek staví sám pro sebe a podle své kapsy - a nějaké lejstro ho příliš nezajímá.

Ještě humornější je situace při nákupu. Kdo někdy kupoval nemovitost, dobře ví, že jsou věci daleko důležitější než nějaký další energetický štítek – poloha, vhodnost pro plánovaný účel, okolí, cena... a mnoho dalších věcí. Představa, že ve stejném místě a čase a za stejnou cenu existují dvě identické nemovitosti, které bude možno vybírat dle „energetického štítku“, je, jak jistě souhlasíte, naprostý nesmysl. A to ani nemluvím o časté situaci, kdy někdo kupuje starší domek na totální rekonstrukci, čili na zbourání - ten povinně zaplatí „výpalné“ za něco, co stejně zbourá.

Souhrnně by se dalo říci, že stát vstupuje do soukromého obchodního vztahu dvou občanů a nutí je pod sankcí platit za něco, co nepotřebují - protože kdyby to potřebovali, není třeba zákona a sankce. Navíc tím stát poskytuje zaručený příjem „majitelům razítka“, které sám uděluje, a tím nejspíš i zaručený příjem „udělovateli“ razítka. A vzniká nám tu další „korupční potenciál“.

O jak velký „kšeft“ přitom jde? Počítejte se mnou

V ČR existuje v současné době cca 1,5 milionu rodinných domků, ročně se postaví 16 tisíc novostaveb a prodá cca 13 tisíc obvykle starších rodinných domků.

Cena energetického štítku se podle nabídek na internetu pohybuje od 4000 do 8000 Kč, v závislosti na velikosti domku a existující dokumentaci (ta u starších většinou neexistuje, o to je to dražší).

Podle původního textu zákona měl mít povinně energetický štítek do roku 2019 každý rodinný dům. Rozsah „kšeftu“ si jistě každý spočítá sám. Však se také „majitelé razítek“ mohli pominout, když byla tato povinnost odstraněna novelou z roku 2015 (návrh poslance Adamce, ODS), a nadále se vztahuje jen na prodeje či pronájem.

Ale pořád tu máme ročně cca 30 tisíc domů, které „majitelům razítek“ zaručují slušný příjem v objemu 100 – 300 milionů korun každý rok. A protože platnost průkazu je jen 10 let, jde vlastně o trvalý příjem.

Kdo to platí?

Samozřejmě v prvé řadě prodávající a kupující... ale nejen oni.

Průkazy zpracovávají odborníci autorizovaní Ministerstvem průmyslu a obchodu. Kontrolu správnosti zpracování průkazů má na starosti Státní energetická inspekce a kontroluje 5 % průkazů.

Tyto náklady již platí všichni - jak agendu ministerstva, tak agendu SEI s průkazy spojenou.

A ani to není všechno. Jednen z důvodů, proč na trhu práce chybí pracovníci, je i ten, že řada z nich vykonává zcela neproduktivní, zbytečnou a tím vlastně škodlivou činnost založenou ne na reálné potřebě občanů, ale na „rozkazu úřadu“. A za tuto činnost budou pobírat i důchody placené z peněz těch, co vytvářejí něco užitečného. A těch je a bude ze stejných důvodů nedostatek.

To je jen jeden z příkladů, k čemu vedou regulace - v tomto případě propojení druhu 2 a 3, a zároveň vysvětlení, proč jsou teď regulace v oblibě - přesunují peníze z kapes všech občanů do kapes „vybraných příjemců“.

Také to částečně vysvětluje i nedostatečné reálné příjmy velké skupiny občanů, či spíše to, co jim z nich zbude. Kromě daní platí „povinně“ další daně skryté právě v regulacích. Jednotlivé částky jsou jistě nevelké, ale je jich hodně a je i hodně nedobrovolných plátců. Asi nejznámějším příkladem je podpora obnovitelných zdrojů, kde jde o částku cca. 40 miliard ročně. Spočítejte si sami, kolik to stojí vaší rodinu. Ale o tom někdy příště.

Co se s tím dá dělat?

Nicméně cesta k zvýšení reálných příjmů a i řešení problémů na trhu práce je jasná a zdánlivě snadná: zrušení části regulací zároveň s regulátory, regulujícími a kontrolujícími. Představte si ten křik.