Někteří lidé mají dluhy, jiní peníze. Těm druhým poradí finanční experti, jak se jich nejlépe zbavit.

Tedy přesněji - jak je proměnit v akcie, komodity, dluhopisy a věci, které mají podivné zkratky. Experti radí, které finanční produkty nakoupit a které prodat. Bývá zvykem míti mezi deseti fundovanými odborníky i jednoho šimpanze - který z nich obvykle mívá nejlepší výsledky. Otázka zní: proč vůbec zaměstnávat a platit experty, a nespolehnout se na opičáky? Někdo říká, že se tak už stalo - jenom je oblékli.

Takže, co radí opičáci? Nedávno volali "kupujte zlato". I když rostlo a rostlo, až bublinovitě, přesto jásali: I přes poklesy se zlato zhodnocuje každý rok o 30 %. Letos zlato vyletělo přes 1900 dolarů za trojskou unci, načež zahájilo sešup. Minulý týden kleslo na 1535, dnes se "zotavilo" na sumu kolem 1650.

Ještě na konci minulého týdne, když zlato padalo, pravil jeden finanční opičák, že očekává propad až k 1400, jiný prorokoval - pakli bude prolomena hranice 1500 - pokles až na hodnotu 1100. Nu, byla "prolomena hranice"? Nebyla. Zlato zase stoupá. I přes propady je o nějakých 20 % výše než na začátku roku. Neopičáci drobně upozorňují, že nejde jen o růst cen zlata, ale také o faktický pokles dolaru, který americké rotačky chrlí po bilionech.

Zlato vypadá dobře. I když tohle úterý opičáci očekávají až do konce roku jeho kolísání kolem úrovně současné ceny. A až po Vánocích bude zase dobře. Pokud nebude hůře. Avšak hůře může býti jen na chvíli. Pak bude zase lépe. Je však otázka, zdali si kupovat ivestiční slitky přímo ve zlatomatu, anebo nechat nějaké opičáky spravovat naše zlaté portfolio na komoditní burze. Za drobný peníz budou sledovat vývoj a budou prodávat a nakupovat tak, abyste vždy vyhráli.

Zlato je skvělé, ale v poslední době někdy méně dobré (1535) než jindy (1912). Dobré a jisté jsou prý dluhopisy nějakého hodně důvěryhodného státu. Třeba českého. Který nemá peníze a chce si v listopadu půjčit deset miliard od českých domácností. A hned tohle první říjnové pondělí, kdy začala rezervace, si domácnosti zamluvily rovnou polovičku. Jednoletý dluhopis (minimálně tisíc jednokorunových) za 2% úrok, pětiletý za průměrných 3 %. No neberte to. Zejména, když je tu finta s jednokorunovými dluhopisy, jejichž výnos se zdaňuje až po tom, co se zaokrouhlí na celé koruny. Tedy z tisíce haléřů zaplatíte tisíc nul na daních. To není ovšem úleva pro domácnosti, tentokrát smějí nakupovat krom fyzických osob i nadace. Až budou kupovat pouze fyzické osoby, pak se bude platit daň celkové sumy úroků. Takový je zákon: Šetři, občane, a z úroků, které jsi našetřil, zaplatíš daně. (Daně z inflace stát nikde na světě nevrací.)

A české domácnosti se hrnou a berou. Každá průměrně za 6 milionů a 600 tisíc. Týjo - máme bohaté domácnosti. Tak jistě, alespoň některé. Tentokrát nakupují cizinci, kteří už mají dost jak dolaru, tak eura či švýcarského franku. Nu a z českých domácností ty, které mají několik milionů na hotovosti...

Investovat přebytky je ale třeba. Kam? Do různých košíků, aby se rozbilo vždy jen jedno vajíčko. Jenže nefinanční neopičáci nemusí vidět, že svoje vajíčka dávají nakonec do jednoho košíku. Se kterým potřásají už přiznávaný řecký krach, americké potíže s dluhem, nevyzpytatelné víry na akciových burzách a příkazy Evropské unie. Třeba jako jsou kvóty na biopaliva, která zdražují světové ceny potravin, způsobují jejich nedostatek a znečišťují a ničí životní prostředí a likvidují motory aut. Anebo jako jsou kvóty na cukr, který teď následkem toho prudce zdražuje. Přičemž se na nás chystají "zdravotní daně", kterými již Dánové zatěžují energeticky bohaté potraviny.

Opičák Soros, který svými spekulacemi okradl jak Italy, tak Brity, načež se stal velkým filantropem, už radí zřídit jedno evropské ministerstvo financí. Velké evropské banky prý "musí" být "umístěny do správy" Evropské centrální banky - výměnou za "dočasné garance" a "trvalou rekapitalizaci". "Dočasné" přitom může trvat dvacet let, pět minut nebo až na věčné časy. A podle měsíc staré zprávy Mezinárodního měnového fondu by pro rekapitalizaci evropských bank bylo potřeba 200 miliard eur (kolem 4,8 bilionu Kč). Jistě, rekapitalizace musí být "trvalá" - ještě nás čeká Španělsko, Itálie - a potom Německo, když to takhle půjde dál. "Trvalá rekapitalizace" a moudrá nejvyšší správa jednoho evropského ministerstva financí, to jsou věci, které v Evropě naposledy prováděli soudruzi Stalin a Hitler, nu, dnes se tomu říká "filantropie"...

Nejvyšší finanční odborníci radí rozdělovat společné (evropské a světové) peníze tak, jako vždy: Tomu, kdo má, sebrat, a tomu, kdo dluží, dát. Tak to nakonec funguje vždy. Z této zkušenosti také čerpá lidová moudrost, která praví:

"Dobře tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam to schová."

Vzpomínám si na jednoho polárníka, kterého se ptala televizní hlasatelka, co by si měli turisté vzít s sebou do zamrzlé pustiny. Onen dobrý muž odvětil: "Ať se pořádně najedí." Na udivený pohled pokračoval: "Když si vezmou tabulku čokolády do batohu, tak musí nést sto gramů navíc. Když to mají v sobě, nic nést nemusí. Za měsíc zhubnou o deset kilo."

A tak mám pro ty, co nechtějí přijít o těch svých pár drobných, radu: Pokud máte nějaké zbytečné peníze, utraťte je. Za cestu někam, kam se chcete už dávno podívat, za návštěvu divadla, za nákup kola pro všechny děti, za knížky, za čokoládu. Zvýší se odbyt zboží a služeb, výběr daní, HDP i blahobyt nás všech. Pamatujte na radu polárníka.

A uvědomte si, že ledovec se blíží!

Psáno v Praze dne 4. října 2011