Tak přece to funguje a poslední rozhodnutí Ústavního soudu dokazuje, jak je důležitá nezávislost státní moci. Vláda hanebně vyhověla tlaku komunistů a socialistů retroaktivně zdanit církevní restituce, načež to Ústavní soud zarazil. 

Pozoruhodný je i akcent soudního rozhodnutí. Soud totiž konstatoval, že vláda svým rozhodnutím porušila hned článek jedna hlavy první naší ústavy. Ten zní: Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Tím Ústavní soud nejen zvrátil jakési rozhodnutí vlády, ale vyslovil hluboký odsudek tohoto protiprávního kroku. Tato vláda s podporou komunistů porušila úctu k právům a svobodám člověka a občana. To je doslova strašné zjištění.

Ten příběh bude mít samozřejmě pokračování. Skutečná odluka církve od státu bude nerušeně pokračovat až do bodu, kdy stát přestane církve finančně podporovat. Ono to hladké nikdy nebude, protože v držení církve je množství kulturních památek a asi by bylo mimo realitu naložit veškerou starost o ně na církevní bedra. Pak samozřejmě nastanou spory o to, co má být v gesci státu a co v gesci církve, vzpomeňme na nekončící spor o katedrálu svatého Víta na pražských Hradčanech. Nicméně provoz si budou církve muset hradit z provozu navráceného majetku a pak se ukáže, jak tenký a hlavně nejistý krajíc mají v hrsti. On je ten život pod státní peřinou někdy těžký, dusivý a zatuchlý, ale je tam teplíčko a přinejmenším když ne zrovna teplíčko, tak stálá a předvídatelná temperatura. Ale to je, jak řečeno, příběh pro ne moc vzdálenou budoucnost.

Babišova vláda tedy slízla doposud největší facku. Babiš a jeho ANO se podřídili tomu nejhanebnějšímu, co ve veřejnosti je – podřídili se nenávisti a závisti. Babiš měl šanci se zachovat důstojně a čestně a věru že ji propásl stoprocentně.

Ještě k tomu dodejme, že podnět k soudnímu řízení podal senát, ten se opět osvědčil jako zajímavá pojistka proti populistické zvůli. Je chyba, že jsou jeho pravomoci tak omezené. Bez podpory Ústavního soudu by zvůle prošla bez šance na nápravu. Senát má jiné složení než poslanecká sněmovna. Má to mnoho důvodů a jeden z hlavních je v tom, že do senátu volí méně lidí: jsou to lidé uvážliví s aktivním zájmem o politiku. Volba do senátu vyžaduje schopnost uvažovat, vážit a rozhodovat se. To je hodně vysoko nastavená laťka a na složení senátu se to pak projeví.

Chvála bohu.