Směsice úžasu a pohrdání, jaké jiné pocity mohou soudného člověka ovládat při sledování případu Alexeje Torubarova. Vypadá to, že společenství nazývané vládou se skládá lidí ne jenom z jiných kontinentů, ale z jiných planet.

Na jedné straně ministr spravedlnosti Pavel Blažek vysvětluje spletí paragrafů, proč byl ruským orgánům vydán člověk, který u nás požádal o azyl a jeho případ nebyl ještě vyřízen. Na druhé straně se ministr financí Kalousek snaží transferu polapeného Torubarova zabránit představením cisterny před nastartované letadlo, načež následuje scéna jako z filmu po Jamesi Bondovi. Do toho se vloží ČSSD, žádající div ne Kalouskovu hlavu.

Mezistranická řevnivost z toho čouhá jako pověstné péro z gauče. Miroslav Kalousek s gustem zareje do ledví potentáta z konkurenční strany, když káže o svědomí obtíženém vinou za vydání člověka k týrání a možná smrti. Na druhé straně justiční orgány zkoumaly Torubarův případ a i ony ho neshledaly jednoznačným.

Výsledek?

Torubarovi pomoženo nebylo. Propasti ve vládní koalici se prohloubily. Což o to, ale prohloubily se i propasti mezi veřejností a vládní strukturou. Těžko brát vážně něco, co se chová nečitelně, rozporně a groteskně.

Jen nemnozí ocení mužný postoj Miroslava Kalouska, který za cirkus s cisternou na letišti přebral odpovědnost. Až na to, že i toto je teatrální gesto, protože Kalousek letišti nevelí a do cisteren nemá co mluvit a nakonec Černý Petr padne na toho, kdo se podělal, když mu zatelefonoval papaláš.