Možná, že kdyby prezident víc ovládal své ego a méně při svém projevu před poslanci žertoval o přeříznutých aktivistkách a dodal více argumentů, kdyby vystoupil seriózně a věcně, ano, možná by to dopadlo jinak.

Takto poslanci přehlasovali jeho veto a prosadili původní návrh o národních parcích. Ministr životního prostředí Richard Brabec pak vyzval přírodu, aby ukázala, co umí. Ta to ale už dostatečně ukázala, když vyvolala kůrovcovou kalamitu a změnila značnou část Šumavy v pustinu. Přinejmenším patnáct dalších let povládne na Šumavě kůrovec. Aktivisté se tam do zakázaných území budou možná zase plížit, aby vysazovali potajmu stromečky a ošvindlovali tak přírodní proces. Prezident na tenhle podvod ve své řeči poukázal, ale bohužel, dojem vyvolaly jeho vtípky, nikoli argumenty.

Tři věci budí v pozorovateli pochybnosti.

Především se zákon týká čtyř národních parků, přičemž Šumava je jiná, větší než zbylé tři dohromady, a je obydlená.

Dále: hrajeme si na to, že Šumava je hvozd, který tam zůstal od těch dob, kdy Praotec Čech nešťastně přistál na kopečku Řípu. Tak to ale není. To, oč se bojuje, je zpustlý hospodářský les, opuštěná monokultura a jen aktivista ví, jak se z kůrovcového smrku vysemení buk.

Pro mě třetí pochybnost plyne z toho, že jsem během let, co se spory táhnou, mluvil s řadou lidí. Odborníci v oboru lesů a dřevin označují aktivistické třeštění kolem Šumavy za nesmysl až zločin, podle své letory. No a čím míň tomu kdo rozumí, tím víc třeští.

Teď je to posvěceno zákonem.

Zaorálek bojuje

Britský soud pustil bez trestu člověka, který jiného člověka umlátil řetězem. Shodou okolností ten umlácený je Čech. Zatím jsme v tomto šíleném případě sami. Ministr Zaorálek se snaží do věci vnést jasno – ten rozsudek je tak absurdní, že by bylo třeba znát více faktů, než si uděláme úsudek. Ale kudla se vzteky v kapse otevírá, ne že ne.