Poslední dny Třetí, říše, tak nějak by mohl vyznít filmový dokument popisující politickou scénu Česka v dubnu 2021. Ministerský předseda se proměnil v mopse poslušně vykonávající příkazy příšerného starce v kolečkovém křesle, třímající telefon přímé linky s Moskvou, technicky zajímavý jen tím, že má pouze sluchátko, nikoli muvítko. 

Mopse právě opustili věrní komunisté pomstou za to, že jim nepomohl ochromit českou armádu – sice se snažil, ale nějak to nevyšlo. Parlament v týž den sestřelil zákon o českých potravinách, který by ještě posílil jeho firmu a umožnil jí už definitivně diktovat ceny na trhu. Poslední spojenec, sociální demokracie, právě páchá sebevraždu a momentálně se nachází někde mezi patnáctým a dvanáctým patrem, těžko říct, kde přesně, protože let je velmi prudký. Vyhozen ministr zahraničí, protože je moc prozápadní a nepanáčkuje před Moskvou, a určený nástupce se vzpouzí nastoupit, čímž projevil nečekaně vysoký stupeň inteligence. S předsedou zmíněné strany to seklo, po přiložení zrcátka k ústům se zdá, že ještě žije, ale moc ne.

Situace není ani tak zralá na to, aby byla vládě vyslovena nedůvěry, spíš by se měla zavolat úklidová četa, aby, vybavena kolíky na nos, vyklidila zbytky. Ale ani k tomu se nikdo nemá, protože veškerá moc ve státě dnes stojí a leží na kolečkovém křesle postrkovaném po Hradě a z něho by vzešel ještě horší marasmus, než jaký je dnes.

Takže volby. Momentálně to vypadá tak, že naděje na změnu je veliká, naděje na to, že bude k lepšímu, je bohužel malá. Hodně záleží na tom, do jaké míry pochopí voliči realitu: měli by volit nejen podle náklonnosti vůči té či oné straně, ale také podle toho, s kým ta která strana je schopná jít do koalice. Pokud jde o ANO, momentálně to vypadá jen na SPD, ale může se to samozřejmě změnit.

Kdo příštím premiérem

Vodítkem by mohly být volby, ale možná, že kolečkové křeslo zvolí jinou metodu: ať je premiérem předseda strany a vezmeme to podle abecedy. Ústava to přece nezakazuje!