Po čerstvé blamáži s krachem nominace Lubomíra Zaorálka do Černínského paláce projevil Jan Hamáček aktivitu takřka horečnou. 

Z titulu prvního vicepremiéra odletí do Moskvy jednat o Sputniku V a z titulu pověřeného ministra zahraničí pověřil našeho velvyslance v Dánsku, aby s tamní vládou zahájil jednání o eventuálním odprodeji Dány zavržené vakcíny AstraZeneca. Krom toho, maličkost, nabízí Prahu jako místo pro pořádání summitu Bidena s Putinem. Hamáčka je tedy plné zpravodajství, a to nikoli v nesympatickém duchu.

Ke Sputniku: s ohledem na neuvěřitelné selhání orgánů Evropské komise je naprosto správné, že budou členské státy hledat i jiné cesty k ochraně svých občanů, než narýsované Unií. Hamáček jede do Moskvy s tím, že Česko nebude neschválenou vakcínou očkovat. Pokud ji EMA schválí, chce být mezi odběrateli. To je ovšem naprosto jiný postoj, než jaký zaujal Hrad, který dokonce chtěl do pokoutného nákupu vakcíny zaplést i Univerzitu Karlovu, aby dala dobrozdání. Ta to naprosto správně odmítla. V této souvislosti si položme otázku:

Co se stane, když – za předpokladu aplikace Sputniku u nás – někdo bude mít po očkování Sputnikem neschváleným orgány EMA problémy, sraženinu krve nebo nedejbože umře? Kdo ponese odpovědnost? Miloš Zeman coby hlavní agent s teplou vodou? Nebo sestřička, která třímala injekční stříkačku? Ministr Sputnik Arenberger? Na koho bude adresována žaloba a kdo bude hradit odškodné poškozeným nebo dokonce pozůstalým?

Vedlejší účinky má kdejaký preparát, v extrémním případě může zabít i aspirin. Proto je třeba atestací, proto je třeba řádného schválení na základě definovaného a kontrolovaného schvalovacího procesu. Že Dánové odmítli schválenou vakcínu kvůli naprosto raritním problémům s neprokázanou vazbou na vakcínu, je jejich věc. A že se Hamáček snaží AstruZenecu odkoupit, je správné a přejme si, aby to vyšlo.

Bartoškovy vidle

Lidovecký poslanec Jan Bartošek zatím zabránil poslancům zvolit čtyři nové členy Rady České televize. Poukázal na to, že členka Rady Hana Lipovská se exponuje v Institutu svobody a demokracie s Janou Bobošíkovou a žádá, aby se prokázalo, zda to je nebo není v souladu se zákonem.

Ono je tedy sporné, zdali je Institut svobody a demokracie hnutí, natož pak společenská strana. Nicméně úsilí Hany Lipovské budí až úžas svou úporností, s jakou se pokouší utopit generálního ředitele České televize na lžíci. Její vazba na Janu Bobošíkovou je otevřená. Bobošíková věru není nezaujatý činitel v celé té hře, je to zhrzený exponent jednoho z neúspěšných pokusů zmocnit se České televize silou. Hana Lipovská se nechala vtáhnout do druhého takového pokusu. Hrozí nebezpečí, že profesní likvidací ředitele Dvořáka bude destabilizována jedna z mála úspěšně fungujících a na vládě ideově nezávislých institucí v tomto pochroumaném státě postiženém pandemií, nekompetencí a narůstající nedůvěrou občanů. 

Útoky proti Dvořákovi – a ty nelze chápat jinak než jako útoky proti České televizi v té podobě, jak ji známe – přicházejí do doby politicky mimořádně zjitřené. Je to houpání v lodi bláznů za prudké bouře. Výsledky mohou být nepředvídatelné – i pro ty, kdo to houpání iniciují. Je třeba apelovat na občanskou odpovědnost i na obyčejný selský rozum: Petr Dvořák je po Ivo Mathém nejúspěšnější ředitel ČT, jakého jsme měli. Mathého se podařilo vystrnadit, protože dráždil nýmandy a závistníky. Mathého odchod ČT vážně poškodil a z některých ran se nevzpamatovala. Nepřipusťme, aby se to stalo znovu.

Jen idiot si může myslet, že likvidací Dvořáka dostane do ruky poslušný nástroj, který bude skákat podle něčí píšťalky. Z tohoto hlediska lze vidle vržené poslancem Bartoškem vítat.