Politická praxe zná pojem ministr bez portefeje, což je člen vlády, který nespravuje žádné ministerstvo. Někdy, jako zrovna teď, nastává situace opačná: Jan Hamáček nechal vyhodit ministra zahraničí Tomáše Petříčka, což prezident Miloš Zeman s chutí vykonal.

Na jeho místo se měl vrátit Lubomír Zaorálek, aktuální ministr kultury. On už ministrem zahraničí byl, takže ví, kde jsou klíče od záchoda a kudy se chodí do kantýny. Ale ouha, Zaorálek se cuká a z postu ministra kultury se mu nechce!

Bodejť by se mu chtělo. Sedí na ministerstvu, kde může výřečně bojovat za práva umělců zbídačelých covidovou pandemií (opravdu, málo kdo si uvědomuje, jak bídně na tom umělci jsou, ale kromě umělců samých se tím málo kdo trápí). Místo toho, aby převzal na pár měsíců ministerstvo, na kterém by se nevyhnutelně musel utkat s ruským exponentem, bohužel prezidentem republiky Milošem Zemanem. On, který je na slavném neveřejném, leč všeobecně známém seznamu zrádců: jde o sedmadvacet českých pánů, tedy poslanců „od Aubrechta po Zgarbu“, jak sám Zeman uvedl, kteří způsobili, že v druhém kole prezidentské volby v roce 2003 většina sociální demokracie nepodpořila kandidaturu Zemana. Kdyby se ministrem zahraničí skutečně měl stát, nepochybujme, že mstivý stařec by si našel obzvlášť pokořující mučeníčko. Navíc by nastoupil do mimořádně nepříznivé doby: Zemanovi oblíbenci Čína i Rusko haraší zbraněmi, Rusko u ukrajinských hranic a Čína hrozí invazí na Tchaj-wan. Půl roku před volbami bude Zeman tlačit na to, aby republika šla proti spojeneckým zájmům a ztratila tvář. Není divu, že u toho nechce Zaorálek asistovat.

Ještě k vyhazovu Petříčka – je kupodivu, že se tomu někdo diví. Když otevřeně vystoupil proti šéfovi a šéfem vedené politice, co jiného by mohl čekat?

Pásmo s sebou

První výnos nového ministra zdravotnictví Arenberga – venku dva lidé maximálně, opatření vydrží, dokud to neshodí soud, jelikož na to skočí právníci. Ano, toto je míněno vážně, stejně tak jako že snad bude výjimka pro venkovní sportování: tam bude povoleno šestkrát dva cvičenci s rozestupem deseti metrů. Pásmo na měření bude tedy vedle trenýrek a cviček součást výbavy.

Nešlo by vymyslet něco, co by bylo očividně rozumné, lidi by to dodržovali ve vlastním zájmu, prostě něco, z čeho by si nedělali srandu?