I statistická data ukazují, že se situace mírně lepší. Za posledních pět let se nepochybně změnila celková atmosféra. Řidiči si víc dávají pozor. Jedou podle předpisů i na místech, kde jsou dopravní omezení doslova idiotská - jako například padesátikilometrová rychlost na příjezdu do Prahy, údajně kvůli hluku, přičemž zmíněný úsek míjí především kancelářské budovy. Nicméně řidiči tuto dementnost respektují. Svoji roli jistě sehrál bodový systém - ale také množství kamer, které sedí jako supové na větvi na rámech mýtného systému. Nikdy nevíte, kdo vás vidí a sleduje. Přesto tady rezervy jsou - například v návaznosti řidičského profilu na výši povinného ručení. Pojišťovny se chovají racionálně ve smyslu zisku, ale škodí dobré věci, když odpouštějí řidičům nehody a slibují, že jim nesníží bonusy. Hlavně malusy, tedy navýšení povinného ručení, by byl dobrý trest pro hulváty a notorické, tedy opakované bourače. Jednou se nabourat může každý, ale když se někdo naboří pětkrát, je to na pováženou.

Takže zpátky k potrestanému Lukáši Lacinovi. Na to, že vlastně šlo hlavně o plech, dostal přísný trest. Ale dostal ho za všechny, kteří se chovají stejně nebo podobně, jako se zachoval on, a nic se jim nestalo.

Ovšem ke skutečné nápravě dojde až za dlouhou dobu, až většina řidičů pochopí, že auto je dopravní prostředek a nikoli nástroj k leštění ega a ventilování pocitu převahy.

K situaci v Praze
I povzdechla si paní kněžna:

Štastný to Hulínský, že má Svobodu!