V Praze bude sedm ruských diplomatů a dvacet pět dalších zaměstnanců, oznámil ministr zahraničí Jakub Kulhánek. Lidé nad tyto počty mají lhůtu k návratu domů do konce května. 

Podle ministrova sdělení Rusové nebudou omezovat další počty našich lidí, tedy nebudou zasahovat například do konzulátů. To by si vyžádalo odpověď z naší strany. Byla by to velmi nepříjemná komplikace pro bezmála padesát tisíc Rusů, kteří u nás žijí.

Dobré vodítko pro budoucnost dává Alexandr Vondra, europoslanec a v minulosti ministr zahraničí a velvyslanec v USA. Zdůrazňuje evropský a atlantický rozměr sporu. Za situace, kdy vůči zahraničí by měl zájmy Unie hájit zcela jalový socialista Josep Borrell, bude hodně záležet na úsilí našich reprezentantů v unijních institucích. Vražedný útok na muniční sklad je pouhý střípek v mozaice hybridní války, kterou Rusko vede s cílem obnovit salámovou taktikou aspoň část moci někdejšího Sovětského svazu.

Vždyť i ta vrbětická záležitost má internacionální rozměr, útok byl veden na bulharské zboží, jak to hezky charakterizoval premiér Babiš, a na území Bulharska se Rusové opakovaně pokusili jim nepohodlného člověka zavraždit.

Jádro problému tkví v tom, že se Rusko ani za třicet let po pádu bolševického režimu nestalo normální, tedy produktivní zemí. Mnohé čtenáře zde dráždím vtípkem, že Rusové nedovedou vyrobit budík, ale oni to fakt nedovedou, vždyť i ty odpalovací mechanismy ve Vrběticích nefungovaly, jak by měly. Proto jsou dnes reálnou hrozbou Číňané, znepokojivá je hlavně jejich ekonomická síla a rostoucí vojenská síla je až v druhém plánu. Rusové žádnou vážnou ekonomickou sílu odpovídající jejich velikosti nemají, produkují jen přírodní bohatství a to je opravdu zoufalá hanba pro stát, který se kdysi snažil uspět v mnoha odvětvích průmyslu, ale s málo výjimkami selhal a není schopný konkurence.

Nicméně svoje zájmy mají a dovedou si je tvrdě hájit.

Z tohoto hlediska rozebírá v Lidovkách Zbyněk Petráček (zde). V podstatě se opírá o koncept Henry Kissingera založený na rovnováze sil a respektu k přirozeným zájmům partnera. Co ale jsou ty přirozené zájmy Ruska? Skrze svého nastrčence v úřadu prezidenta Rusové mění složení české vlády. To je zjevně přes čáru a když uvažujeme o budoucnosti, lze jen vyslovit naději, že tato praxe se nebude opakovat. Ale Ukrajina v Severoatlantickém paktu? V minulosti, projekt Sevastopolu coby základny loďstva NATO? Tohle nemohlo dopadnout dobře.

Současné napětí by mohlo posloužit k vymezení hranic a definici sil. Naprosto má pravdu europoslanec Vondra, že musíme usilovat o evropské řešení, už z toho prostého důvodu, že jde o evropský problém. Kdybychom chtěli věc nasvítit hodně tvrdě, představte se, že by Rusové vyhodili do povětří muničák v Pennsylvánii. Copak by to někdo vnímal jako pennsylvánskou záležitost?

Závěrem k detailům domácí politiky. Je dobře, že se Alexandr Vondra stal hlasem konstruktivní opozice v době krize, zatímco jeho jalový šéf Petr Fiala blábolí o nedůvěře vládě. Vondra je jedna z mála nadějí, že má ještě smysl ODS volit. A ještě jedna velice důležitá záležitost: kardinál Dominik Duka zveřejnil dopis adresovaný prezidentu Zemanovi, v němž ho vyzývá k loajalitě k vládnímu konceptu. „Nebudeme-li hovořit jednotným hlasem, budeme-li využívat jak pandemie koronaviru, tak i tohoto případu k vnitřním sporům, v nichž zapomínáme na společné dobro a na společný osud této země, našeho státu, pak musíme počítat s tím, že zůstaneme opuštění,“ akcentuje Jeho Eminence. Kéž to na Hradě vzali k srdci.