Otázka položení života
Prezidentských kandidátů se zeptali, zdali by položili život za vlast. Byla to seance pro pětici kandidátů na půdě CEVRO institutu v Praze. Zajímavá otázka. Snad se nepletu, ale poslední hlava našeho státu, která položila za stát život, byl Ludvík Jagellonský, když roku 1526 zahynul u Moháče v bitvě s islamisty. Emigrace a kriminál, to je něco jiného. V emigraci byl Masaryk i Beneš, také Gottwald, zavřený byl Husák i Zápotocký a Novotný, samozřejmě Havel, Háchu zavřeli až po výkonu úřadu, takže bezrizikový byl jen Klaus.
Ale zpátky k té otázce. Od hlav státu se dnes pokládání života nechce, v tom měl pravdu Přemysl Sobotka, když prohlásil, že hlava státu zde není od toho, aby skákala po barikádách. Kdyby se generál de Gaulle nechal zabít při německé invazi v roce 1939, dějiny Francie by vypadaly jinak. Nenechal se zabít, a přesto své zemi přispěl.
Smysl ale ta otázka přece jen má. Jakkoli zde hlava státu není proto, aby skákala na barikádě a padala na frontě, značná míra statečnosti se od ní přece jen očekává. Jsou situace, kdy musí rozhodovat, už třeba tím, že signuje zákony. Má podepsat nebo nemá? Anebo má nepodepsat a říct tím ano? To jsou konkrétní situace, které politický život před hlavu státu staví. Anebo jet asistovat při přejímání Nobelovy ceny míru Evropskou unií do Osla. Nejet tam a nechat se kvůli tomu omítat blátem ze všech stran. I to je svým způsobem známka odvahy.
