Mezi USA a Ruskem se rozvinula groteskní přestřelka, jaká asi nemá obdoby. Obě strany soupeří, kolik papalášů z druhé strany postihne a jak. Tady ovšem Rusové tahají za kratší konec provazu. Senátor McCain asi nebude plakat do polštáře kvůli tomu, že mu zakázali vstup do Ruska, kdežto Putinův osobní bankéř Kovalčuk asi bude nerad, že mu Američané přistřihli brka. Na samotné Ukrajině zatím pokračují děje, jaké předvídali lidé se zachovalou chladnou hlavou. Molotovovými koktejly se demokracie vytvořit nedá a lynč ukrajinského ředitele televize asi neudělal radost naivistům, kteří věřili, že na Majdanu probíhá svatba lásky a pravdy.

To vše nic nemění na faktu, že tyto děje mají prudký dopad na naši politickou scénu a dá se čekat, že dopady budou dlouhodobé. Fascinující je náhlá shoda krajní levice s krajní pravicí. Haló noviny teď hovoří stejným slovem jako Protiproud a Zvědavec. Komunista s vlajkařem si podávají ruce. Společně milují Putina a doufají, že jim Kreml pomůže v boji s hnusným Bruselem. Došlo to tedy tak daleko, že klausovský proud se odvolává na Rusko jako na garanta svobody proti západním antidemokratickým vlivům.

Kdyby toto někdo před deseti lety předvídal, koledoval by si o vstupenku do psychiatrické léčebny dr. Cimického v Bohnicích. Dnes je to součást politické praxe.

O to větší je odpovědnost na současné vládě. Pokud by měla pokračovat v kolejích vlád předešlých, k návratu k totalitě – bude se jmenovat třeba Úsvit nebo bůhvíjak – je našlápnuto. Čtěte komentáře, jistě i k tomuto článku. Kandidátů pro kožené kabáty a pásky na rukávy v jakékoli barvě je u nás dost.