Okamura nadále zastává funkci místopředsedy poslanecké sněmovny. Ze strany lidovců, kteří jeho odvolání navrhují, zazněl významný argument. V této pozici už činovník nezastává jen svoji pozici anebo pozici své politické formace, on se stává reprezentantem poslanecké sněmovny, tedy jednoho z pilířů demokratického státu. Je skandální, když jde o člověka, který si na nesnášenlivosti dělá byznys.

Jako všechno má i tato kauza mnoho stránek. V prvním plánu je pozornost upřena na to, že se opět uplatnila hlasovací trojka ANO, SPD a KSČM. Takhle už se to zavedlo od voleb, je to jedna z hlavních brzd v cestě za ustavením nějakých produktivních poměrů jak v parlamentu, tak ve vládě. Jsou zde ale i jiné, zanořené plány. 

Okamura by se nemohl dostat tak vysoko, kdyby nereflektoval specifické nálady ve společnosti. Velmi dobře vnímá, co lidi štve. V kauze tábora v Letech nešlo o definici detenčního zařízení, to mělo v průběhu německé okupace různé podoby, až nakonec to vyústilo v masovou deportaci do vyhlazovacího tábora. V tomto ohledu asi nejsou velké názorové rozdíly a sám Okamura revidoval své výroky, prohlásil je za nepřesné, za nepřesnost se omluvil a od rasismu se distancoval (kdyby se takto choval Ondráček, pravděpodobně by tlak buď zcela ustál, nebo se silně zmírnil – komunisté se však rozhodli získat body nestydatou arogancí). Okamura naopak získává body tím, že se distancuje od často až hysterických tanců kolem tábora v Letech. Staví se tu jeden extrém proti druhému. Nadhled a velkorysost chybí na obou stranách a nelze jinak, protože nejde ani o tábor, ani o památku zavražděných, jde o politické body.

Kauza shozena ze stolu není, jistě bude znovu navržena na pořad tentokrát už řádné schůze sněmovny. Je ale pravděpodobné, že hlasování dopadne se stejným výsledkem, pokud k hlasování němu dojde.