To je lidovecká metoda v čisté podobě – přihrbit se, podlézt, proklouznout a šup do teplíčka. Pavel Bělobrádek běduje, že jsme nepřijali o deset uprchlíků navíc a byl by s Bruselem klid. To je přesně metoda, které se říká švejkování.

Ne snad, že by neměl pravdu. Ony ty kvóty v principu jsou švejkování. Obyvatelstvo postižených zemí je neklidné, že jejich vlády proti přívalu imigrantů nic efektivního nedělají, a aby si vlády – jak to radí Bělobrádek – vykoupily klid, vymyslely kvóty. No a další dobrý trik k odvedení pozornosti od jádra věci je označit padoucha a přivázat ho na pranýř. Naše vláda jistě věděla, do čeho jde, když celý ten nesmysl odmítla (byť pozdě) a nepřiklonila se ke švejkovsko-lidoveckému řešení.

Když je v lodi díra a dovnitř teče voda, nemá smysl běhat po ní s kýblem a lít vodu do kajut, kde je zatím sucho. Je potřeba tu díru ucpat.

Na summitu v Bruselu nám dali baštonádu, ale snad se tam mluvilo i o ochraně vnější hranice. Aby byla efektivní, musí být podložena změnami zákonů, které umožní silové řešení.

A nebude to hezké pro objektivy kamer televizních štábů. Proto se toho hrdinové typu Macrona a Merkelové tolik bojí a raději budou štvát proti východoevropské pakáži.

Paroubek v rádiu

Redaktor Michael Rozsypal pozval do Interview Plus Jiřího Paroubka a chtěl vědět, jak je to s jeho opětovným vstupem do sociální demokracie. Podle stanov by ho mohla přijmout jeho bývala organizace, protože nejen že vstoupil do konkurenční strany, on ji dokonce založil. Paroubek se o tom nechtěl bavit, řekl, že ho stanovy nezajímají, a pak ze studia utekl.

Myslím, že ti sociální demokraté, kteří o jeho návratu negativně hlasovali, nelitují své volby.