Nicméně ten pád režimu v Moskvě by se bůhvíjak promítl do našich poměrů, kdyby tady nebyla politická struktura, ti "lidé, co běhali se sirkami", jak to trefně vyjádřil Václav Klaus, tedy aktivní političtí odpůrci a tvůrci alternativy, a ani ti by toho moc nezmohli, kdyby tu nebyly tisíce lidí, kteří vykonávali svoji práci navzdory režimu. Byli ve všech oborech lidské činnosti, samozřejmě v kumštu taky, a bratři Saudkové byli v tomto směru hodně vpředu.

Z důvodů těch či oněch po převratu rychle a oprávněně vystoupil do popředí Jan Saudek, kdežto Kája se držel hodně zpátky. Výstava v Českém centru Praha v Rytířské 31 v Praze je zřejmě nejvýznamnější výstava, jakou Kája zažil - nezapomeňme, že je mezi námi, třebaže v zuboženém stavu v nemocnici. Comics v šedesátých létech a pak i později, v sedmdesátých a osmdesátých, byl snad nejvíce proskribovaným uměleckým žánrem. Režim ho nenáviděl a spolu s ním ruku v ruce ho pronásledovali neškodní výtvarníci, kteří si tak či onak vydrželi živnostenské oprávnění. Vím, o čem mluvím, v osmdesátých létech jsem pro Káju psal scénáře a později, když pukaly ledy, jsme s Petrem Pošem vydali snad první "oficiální comics" v nakladatelství Albatros.

Kájova éra ještě přijde - a Kája bude oceňován přinejmenším na úrovni Josefa Lady: přinejmenším proto, že Lada udělal to, co Kája nikdy, že totiž se snížil do velkovýrobce líbivého kýče, kdežto Kája zůstal vždycky svůj, i v těch nejhorších dobách své tvůrčí éry, kdy se nechal zatáhnout na pokraj pornografie. Po této výstavě jistě přijdou výstavy jiné a dočkám se velké výstavy v Mánesu, nedaleko místa, odkud startoval parník, když bratři Saudkové slavili společné šedesátiny.