Francouzský úspěch v Mali
Rychle a efektivně zasáhla Francie proti islamistickým hordám v Mali. Je to dobrá zpráva v řadě mnoha dalších, nedobrých. Úspěch Francouzů ostře kontrastuje s obrovskými potížemi Američanů v Afghánistánu. Rozdíl je samozřejmě dán i rozdílnou geografickou a politickou situací, nicméně v ozbrojených konfliktech se počítají jen dva faktory. Jsou to vítězství nebo prohra. Francie v malijském konfliktu jednoznačně vyhrává a není to v moderní historii poprvé, kdy na africkém kontinentě efektivně zasáhla.
Je to dobrá zpráva. Už proto, že současný francouzský prezident je zaměřen levicově a právě levicoví politici se v konfliktních situacích často přiklánějí k řešení, které by ideálně bylo dobré, místo aby šli za pragmatickou realitou. Hollande jistě hodně politicky riskoval, když vyslal vojáky do "země, kterou nikdo nezná". Zachoval se odvážně a budiž mu za to vděk, protože události v Mali se zdaleka netýkají jenom Afriky. Islamistická hrozba je globální a je souměřitelná z hrozbou komunistickou a fašistickou předchozích epoch. Zase jde o ideologický koncept vnucovaný ohněm a mečem v duchu hesla, že účel světí prostředky.
Ohněm a mečem... To bylo heslo militantních katolíků, potažmo křesťanů, kteří před staletími dobývali svět a chovali se stejně nelítostně, jako to dnes dělají islamističtí teroristé. Byly tehdy ale země, které se dokázaly křesťanskému teroru ubránit. Nejvýznamnější je Japonsko. To otevřelo západním vlivům brány, až když bylo vnitřně připravené ke komunikaci a i potom muselo projít složitou cestou, než se stalo standardně kooperujícím členem světové komunity.
Malijský úspěch je významný a je dobře, že Česko uvažuje alespoň o okrajovém angažmá v tomto procesu. Je toho třeba, jde i o Evropu, jde o nás.
