Rozvrat jihomoravské organizace ČSSD vyvolal užaslé komentáře politických pozorovatelů. Jde o to, že organizace si sestavila kandidátku a na první místo nasadila starostu Líšně Břetislava Štefana. 

Hamáčkovo ústředí ale navzdory tomu nasadilo na první pozici Romana Onderku, za něho poslankyni Kateřinu Valachovou a Štefan se měl spokojit s třetí pozicí. Vzhledem k situaci strany je pravděpodobné, že by neuspěl, ani kdyby se oranžoví přeplazili přes pětiprocentní hranici. Takže s tím praštil a spolu s ním to udělalo dalších třináct nominantů. Zase – je to gesto pěkné, ale bez velkého praktického významu, jestli oranžoví uhrají deset, dvanáct poslanců, budou rádi.

To vše by proběhlo nejspíš v naprosté tichosti nebýt toho, že vzbouřenci kolem toho udělali mediální poprask. Ten se médiím hodil v době, kdy se nic, ale absolutně nic neděje a na přední místa ve zpravodajství se dostávají havárie motocyklů a podobné trháky. Mnozí prorokují, že napůl mrtvá sociální demokracie je teď naprosto mrtvá.

Možná, že je, možná není. Přinejmenším je to pořád ještě strana, nepřilepila se k nikomu nebo nemá na zádech nikoho přilepeného. Kdo by chtěl volit sociální demokracii, ví, že volí sociální demokracii bez přívažku - jak se to dělalo za totáče, řezník vám schoval šunku, když jste si k ní vzali kabanos. A potom, sociální demokracii eventuálně volí lidé, kteří nejspíš nejsou přilepení nosem k televizní obrazovce při sledování Čtyřiadvacítky a vědí o této straně jen to, že ji založil Zeman a ten že je s náma, protože hulí a chlastá.

Takže není divu, že jiní komentátoři naopak oceňují drzost Venezuely Maláčové a Matěje Stropnického, kteří dělají podpásovou kampaň prostě tak, že fušují do řemesla kontrolorům práce a své hrdinské činy vystavují na facebooku. Vyměnit kandidátku z centra proti stanovám, to je čuňárna, ale málokoho opravdu zajímá. Dělat kontrolory, to je taky čuňárna, pokud nejste kontrolor, ale tohle může určitý typ lidí zaujmout. Ten typ lidí, kteří volí sociální demokraty.