Za nepřítomnosti premiérky Mayové shodili britští poslanci ze stolu její desátý pokus dojít nějakého řešení brexitové krize. Naplano vyšlo její varování, že pokud návrh odmítnou, oslabí to její vyjednávací pozici v Bruselu. 

Tu zjevně nemá žádnou a institucionálně ani mít nemůže. Ze strany Unie byla dohoda řádně projednána a schválena a nějaké změny nejsou reálně ani možné.

Jediný konkrétní výsledek je další nárůst nejistoty. Ta se pochopitelně týká i našich občanů v Británii žijících a působících. Ukazuje se ostatně, že takzvaný volný pohyb osob – a ten byl u zdroje brexitu – je obrovský problém. Zdaleka nejde jen o Británii. Z takového Bulharska odešlo deset procent obyvatelstva. Jistě to byli lidé spíše podnikavější a činorodější a všeobecně schopnější. Lidé tíhnou za lepším, to je součást přirozenosti. Konec konců, naši lékaři také odcházejí západním směrem a není to nic, co by nás mělo těšit.

Trend jednou nastoupený se dá těžko změnit. Sociální inženýři spřádající plány unifikované Evropy vycházeli z předpokladu, že dojde k vyrovnání životní úrovně. Pak by oni neklidní Bulhaři rádi zůstali ve svém Bulharsku a těšili se z nově nabytého blahobytu. Ten se ale nekoná. Integrační úsilí nemá přesvědčivě pozitivní výsledky. Pak ovšem vše dopadá tak, jak dopadá.

Na britskou scénu je smutný pohled. Levičácký předák, antisemita Jeremy Corbyn má pocit, že je na koni, když hřímá, že brexitová strategie Mayové selhala. On žádnou lepší brexitovou strategii nemá a mít nemůže. Svou demagogií jen přispívá k chaosu. Když už se zdálo, že větší být nemůže, ukázalo se, že lze jít ještě o schod nahoru.