Chtějí, nebo nechtějí?
Prezident Zeman se okázale zasadil o repatriaci volyňských Čechů, načež se ukázalo, že volyňští Češi o repatriaci nestojí. Tak nějak ve stručnosti vypadá referát z ping-pongu Zeman – Zaorálek. Ve skutečnosti pingpongové zápasy nebývají poznamenány vzájemnou nenávistí, kdežto tento ano. Zeman by si rád namazal na krajíc Zaorálka k snídani, kdežto Zaorálek Zemana k večeři. Nebo naopak.
Jisté je, že je třeba vítat a podporovat každou iniciativu směřující k podpoře našich krajanů, ať je to na Ukrajině nebo v Rumunsku. Měli bychom jim být vděčni, že pietně uchovávají odkaz na něco, čím my sami v domovině mnohdy i bezohledně mrháme a co znevažujeme. Je zbytečně patetické, když hlava státu tlačí na ministra vnitra, aby způsobil to či ono. Mělo by to jít tak, že kdo chce repatriovat, nechť je mu to umožněno.
Aniž by si ten či onen politický fiškus na věci ohříval polívku.
Což se viditelně děje.
