Jeden z mých blízkých amerických přátel pochází z rodiny s předkem, o jehož znamenitých zásluhách se píše v učebnicích dějepisu. Tento týden mi poslal spíš sladkokyselé hodnocení národních výkonů.

Například v porovnání s disharmonickým vztahem Babiše a Kalouska. Americká dvojice Timothy Geithner, původně ministr financí, a Charles Rangel, dlouholetý kongresman a předseda významného finančního výboru, spolu sice bezkonfliktně vycházela a oba měli ledacos společného: přispěli k vytvoření obludně rozsáhlého daňového zákona, prosadili značné zvýšení daní, avšak jejich placení se úspěšně vyhýbali.

V této náročné disciplíně pohybu přes mnohé překážky též vynikli a nadále znamenitě si počinají manželé Clintonovi. Choť Hillary při odchodu z Bílého domu ve svých memoárech zdůraznila, jací že byli totální chuďasové. Teď najednou disponují víc než sto miliony dolarů.

Však Only in America: politici pořádají pravidelné, nikdy nekončivší akce mámit fondy ze zazobaných příznivců, účast na takové události, s projevy a večeří přijde aspoň na 35 000 dolarů, s verbálním doprovodem spílání dárcům kvůli jejich bohatství.

Boháči platí 86 % všech daní z příjmu, aniž by poklesla intenzita výčitek, mravního rozhořčení, že se vyhýbají placení „spravedlivého podílu“ (fair share). Takto jsou peskováni tou velkou většinou, která daně vůbec neplatí.

Při té příležitosti se podivínům, dovolávajícím se ústavního ideálu vyrovnaného rozpočtu, dostává pohrdlivého označení „extrémisté.“

Však který jiný národ na světě je schopen utratit trilion dolarů, které nemá, a přitom utrácí sedm milionů každou vteřinu.

Teroristé vraždí jménem Alláha a politicky korektní media zdůrazňují obavy, že mohamedáni utrpí na své dobré pověsti. Washington rozhodl vyměnit jednoho bezcenného amerického dezertéra za pět prominentních talibánských veličin. K tomu teď přibyla osvěžující zpráva, že zločinci, momentálně na bázi Guantánamo uskladnění, místo aby nyní za de facto válečného stavu došlo k jejich promptnímu odstřelení, naopak propuštěni budou, s nárokem na dolarové odškodnění, pořádnou pomlázku.

Obama dvakrát vyhrál volby, stal se prezidentem zásluhou svého ujišťování, že je první post-racial president - nás všech, bez ohledu na pigmentaci a další různosti.

Výsledkem je ovšem opak, s výsledným poničením mezietnických vztahů. Jménem rovnosti, bez ohledu na formální ústavní záruky, nerovnost prosazena byla při současném zdůrazňování její neexistence (Affirmative Action - oxymoron „Pozitivní diskriminace“). Z černochů se stali Afro-Američané, tato menšina necelých 14 procent národa dosáhla toho, že má v Bílém domě svého prezidenta, on po ruce svého ministra spravedlnosti (Attorney General), 20 % všech pracovních příležitostí ve federální službě proslulé svou oprávněnou reputací, že se nepředře, víc než 40 % všech federálních entitlements (“oprávnění, nároky“) - třikrát častější štědrost, než jaké se dostává ekonomicky stále dominantním bělochům. Černoši nadále vedou, značně vedou v tabulce dosažené nezaměstnanosti a kriminality.

Ano, Only in America! Takovému výsledku se před několika dny podivil i ajatoláh Khamenei (takto amerikánsky psán), íránská politická osobnost zcela nejprvnější.

- - -

Thomas Sowell, černošský publicista, ekonom, výtečný autor a značná výjimka v množství myslitelů ať už jakékoliv pigmentace, se takovou tématikou rovněž teď nedávno (5. května 2015, Townhall,com) zabýval ve svém eseji Race, Politics and Lies - „Rasa, politika a lži“. Kromě jiného porovnává celonárodně, s notnou podporou předních medií zdůrazňovaným usmrcením černošského lupiče bělošským policistou v Missouri, v kontrastu se zabitím v Alabamě, kde černošský policista usmrtil bělošského, nijak ozbrojeného mladíka a nikdo se nezajímal.

Sowell demoluje pohodlné racionalizace vždy automaticky svést vlastní vinu na jiné, jakkoliv pofidérní důvody, z nichž nejčastějším je ovšem bělošský rasismus - legacy of slavery, dědictví otroctví, jež skončilo již téměř před dvěma stoletími. Sowell: „Tvrdí se nám, že důvodem many ghetto riots je černošská chudoba a bělošský rasismus. Jenže fakta - pro ty, kteří se ještě o fakta zajímají - před rokem 1960 černošská chudoba byla hodně horší, jakož i bělošský rasismus.V padesátých letech zločinnost poklesla, kdežto v šedesátých letech vraždění v černošských řadách se zdvojnásobilo.“

A kdo má skutečný zájem příčinu zjistit, ta je snadno k dosažení: Novinka welfare state, stát, který se postará, převezme odpovědnost, s výsledkem, že před dekádou 1960, zavedením Great Society prezidenta L.B. Johnsona, naprostá většina černošských dětí vyrůstala v prostředí s oběma rodiči, kdežto v nynější době tři čtvrtiny všech těchto dětí se rodí mimo manželství, bez možnosti otcovské autority..

Je politicky tuze nekorektní se těmito hlavními příčinami zabývat, i když jejich dopad je snadno zjistitelný i mimo americké břehy a černošské prostředí. Táž zkušenost v touž dobu postihla bělošskou chudinu v Anglii.

V USA naprostá většina (90 %) vražd mezi černochy je jejich vlastní záležitostí. A reakce politického establishmentu ? V nejlepším případě nedostatečná, častěji téměř neviditelná, od starostů, všelijakých kongresmanů, přemnohých funkcionářů, tzv.černochů povolání, až po nájemníka v Bílém domě. Není mi známo, že by se Obama kdy obtěžoval zajet do Chicaga, své původní politické báze, k účasti na některém z pravidelných pohřbů zásluhou vzájemného zabíjení. Pouze v případech, kdy pachatel a oběť jsou politicky rasově vhodně odlišní, pak se mediální a politická pozornost náramně uplatní.

Momentálně nejvýznamnější domácí událostí je černošská exploze v Baltimoru, metropoli již téměř půl století ve výlučné správě hodně pokrokově si počínající Demokratické strany, s výsledky značně se přibližujícími k fiasku zbankrotovaného Detroitu. V letošním dubnu 2015 vypukly nepokoje s příslušným doprovodem loupení obchodů a s nejedním žhářstvím.

Výtečnou příležitostí byla dosud nevysvětlená smrt černošského recidivisty v policejním voze. Prezident Obama poslal do Baltimore Lorettu Lynch, nyní ve vysoké funkci Attorney General, seznámit se se situací a rovněž vyjádřit rodině pozůstalých soustrast hlavy státu, s ujištěním o spravedlnosti, třídně a rasově politicky přijatelné. V tomto případě pětadvacetiletý Freddie Gray, v nejvlivnějším deníku Washington Post charakterizován, jaký že byl sweet and fun to be with - „prima chlapík a radost s ním být pohromadě.“

Maryland department of Justice poskytl tyto informace o okolnostech zatčení tohoto prima chlapíka, v chronologickém pořádku:

24.8.2007 - výroba a distribuce narkotik
29.8.2007 - distribuce narkotik
21.9.2007 - distribuce narkotik
12.2.2008 - distribuce narkotik
20.3.2008 - vloupání
20.3.2008 - vlastnictví narkotik
28.3.2008 - vlastnictví narkotik
16.4.2008 - distribuce narkotik
30.4.2008- nezákonné vlastnictví
16.7.2008 - distribuce narkotik
28.8.2008 - vlastnictví narkotik
16.9.2008 - distribuce narkotik
9.5.2012 - distribuce narkotik
5.10.2012 - nezákonné hazardní hry
29.9.2013 - distribuce narkotik
25.1.2014 - vlastnictví narkotik, víc než 10 gramů
13.5.2014 - krádež
4.12.2014 - vlastnictví narkotik
4.12.2014 - distribuce narkotik
31.12.2014 - distribuce narkotik
4.1.2015 - distribuce narkotik
20.3.2015 - transakce s kokainem

Tolik případů zatčení a následné zřejmě ležérní zacházení, až tedy na tu dosud nevysvětlenou poslední jízdu v policejním antonu na věčnost.

Vysoká vládní funkcionářka Loretta Lynch, v předchozím povolání ve funkci U.S. Attorney for the Eastern District of New York čili působící v oblasti, kde v sobotu 2. května byl několika ranami odcizenou pistolí střelen Brian Moore, bělošský policista NYPD ve službě, a 4. května zranění podlehl. Dopadeným pachatelem byl černoch Demetrius Blackwell. Loretta Lynch se neobtěřovala kondolencí v této pozůstalé rodině.

Opak by mě byl překvapil.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče