Naše levicová média kdysi barvitě líčila porážku George Bushe v doplňovacích senátních volbách v jeho druhém funkčním období. Obama dopadl stejně.

Oslavné tirády na prezidenta Obamu vyšuměly. USA jsou v druhém funkčním období jeho úřadu neschopné jakékoliv smysluplné akce na mezinárodní úrovni. Vůdcovství demokratického světa se Obamovi zcela vymklo z rukou.

Sešlo se několik událostí, které Obamu jakoby vyautovaly z rozhodujícího vlivu na světové události. Ten největší problém vznikl po stažení amerických vojáků z Iráku. Někdejší úhlavní nepřítel USA, Al-Kajda, postupně ztratil vliv a vedoucí roli v teroristických akcích na území Blízkého a Středního východu. Na síle a vlivu nabrala organizace Islámský stát, která má ambice převzít otěže moci v celém arabském světě a expandovat až do Evropy.

USA pod Obamou na tuto novou situaci reagovaly se zpožděním až poté, co se moc IS rozšířila na poměrně rozsáhlá území v Sýrii a Iráku. Letecké údery proti pozicím ozbrojených islamistů mohou napáchat značné materiální škody, nemohou však způsobit zásadní obrat ve vývoji konfliktu v Iráku a Sýrii. Jak vláda Sýrie, tak Iráku nemá dostatek vlastních prostředků k tomu, aby ozbrojence islamistů vytlačila z území, které dnes islamisté ovládají. V Iráku je navíc zdokumentována obrovská korupce přímo v armádě, kdy se zbraně z armádních skladů dostávají k těm, kdo za ně zaplatí. Čas běží a každý měsíc, který IS dostává k tomu, aby upevnil svou moc nad dobytým územím, zhoršuje vyhlídky na jeho porážku.

Ukrajinský konflikt ukázal další slabost politiky USA. Ruská anexe Krymu a faktické odtržení části východní Ukrajiny a její přičlenění k Rusku je rovněž produktem výrazného oslabení vlivu USA na světové události. Rusko námitky USA, ostatně velmi slabé, okázale ignoruje. Ruská politika je navíc založena na gestech, která nic nestojí. Jen měsíc uplynul od chvíle, kdy si ruský prezident nechal parlamentem odhlasovat, že nepoužije vojenskou sílu na řešení konfliktu na východě Ukrajiny, a oznámil stažení ruských sil od hranic Ukrajiny. Podle posledních informací však dodávky zbraní a munice na východ Ukrajiny pokračují. Ukrajinský konflikt jakoby „zamrzá“ a návrat území odtržených od Ukrajiny pod centrální správu Kyjeva je vyloučen. Uplatňuje se zde podobná taktika jako na územích Gruzie s tím rozdílem, že gruzínská území zabraná Ruskem jsou malá a strategicky nevýznamná, zatímco území Ukrajiny v současnosti zabraná Ruskem už jsou významná co do rozlohy i počtu obyvatel.

Epidemie eboly je posledním, zcela nechtěným problémem zahraniční politiky USA. Řada lidí může nakonec právě tuto epidemii považovat za mnohem větší hrozbu než ruskou anexi ukrajinského území a Islámský stát právě proto, že jsou první případy eboly už i v USA a pokud by se tam tato nemoc začala šířit, Obamova administrativa by byla opět pod silným tlakem americké veřejnosti.

Výše uvedený mix a souběh událostí dovedl prezidenta Obamu k významné ztrátě důvěry u Američanů a řada demokratických kandidátů i do Senátu USA považovala za nutné se od politiky prezidenta distancovat v naději, že si tak zvýší šanci na zvolení. Právě současná doba, v níž si připomínáme rozpad kdysi vojensky nejsilnějšího komunistického bloku a následně i rozpad SSSR, ukazuje, že i západní demokratický blok reprezentovaný USA a Evropou může být konfrontován s obdobným problémem.

Na začátku pádu sovětského impéria byla katastrofální ekonomická situace jak v SSSR, tak v zemích východní Evropy. Michail Gorbačov se rozhodl léčit chorobu sovětského impéria glasností a ekonomickými reformami, tak zvanou perestrojkou. Jeho zahraničně politickou prioritou byla politika nevměšování se do vývoje v zemích východní Evropy. Však mu ji staří čeští bolševici dodnes vyčítají a považují ji za příčinu svého pádu v listopadu 1989.

Obama svým způsobem opakuje Gorbačovovu politiku v americkém podání. Podobně jako Gorbačov oslabil vliv SSSR na světové události, totéž se teď „podařilo“ i Obamovi. Řada politických analytiků v USA to ostatně předvídala a varovala před tím, aby se Obama stal americkým prezidentem. Poslední dva roky Baracka Obamy ve funkci prezidenta tak budou jen o jedné věci – jak moc se ještě sníží prestiž USA ve světě.