18.8.2022 | Svátek má Helena


USA: O potratech neapokalypticky

28.6.2022

Páteční rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu ve věci práva žen na umělé přerušení těhotenství vyvolalo obrovskou pozornost, a to i v zahraničí. Částečně oprávněně, z části na základě mylného pochopení toho, v čem změna spočívá. Přečteme-li si, co o věci píší lidé na internetu, často vzdělaní lidé, a také renomovaní komentátoři, získáme dojem, že v Americe zvítězila inkvizice a zakázala potraty. To, co se stalo, je trochu prozaičtější.

Americký Nejvyšší soud nemá zákonodárnou, natož exekutivní pravomoc, nemůže nic zakázat. Dokonce ani nemůže nic iniciovat, jen reaguje na podání stran. Rozhoduje z titulu instituce, která je v Americe současně nejvyšším odvolacím soudem, a také soudem ústavním, který vykládá ústavu ve sporných záležitostech.

Navíc soud nerozhodoval otázku legálnosti potratů, ale toho, zda podle něj – v jeho současném složení – platí rozhodnutí z roku 1973, které zakotvilo právo žen na interrupci na federální úrovni, jaksi nad hlavami států. Interrupce se ve Spojených státech legálně prováděly i před rokem 1973.

Tehdejší Nejvyšší soud nerozhodl jednomyslně, ale přesto se věc chápala tak, že spor dvou částí americké společnosti ve věci potratů je jednou provždy rozhodnut ve prospěch zastánců. O to větší šok v jejich řadách nastal po pátku, kdy Nejvyšší soud opět nerozhodl jednomyslně, ale protentokrát jinak.

Symbolická váha otázky potratů přispěla k tomu, že rozhodnutí se vykládá jako jejich zákaz, ačkoli jádrem sporu bylo něco jiného. Totiž to, zda se otázka regulace potratů vrátí do rukou jednotlivých států unie a jejich parlamentů. Je tu také další, související otázka, totiž co a jakým způsobem má regulovat ústava.

Rozpojené státy

Ani teď nebudou potraty zakázány. Je ovšem pravda, že Spojenými státy se valí vlna revizionismu v otázkách, jako jsou právě potraty nebo postavení sexuálních menšin. V některých státech, kde vládnou republikáni, se proto může stát, že dostupnost interrupcí bude menší, tedy že bude méně klinik, které je provádějí, že bude legální po kratší dobu, například do 15. týdne těhotenství, jako nyní na Floridě, případně se bude zužovat definice případů, na které se bude právo vztahovat.

Bude to nepochybně mít dopady na případy konkrétních, zejména chudých žen, které si nebudou moci dovolit odjet do jiného státu, ale soud nerozhodoval na základě sociálních, ale právních úvah.

Odpůrci rozhodnutí Nejvyššího soudu věc vlastně chápou jako vítězství pomyslné „konzervativní kliky“, do níž podle nich patří i soudcové Nejvyššího soudu. Nevidí soudce jako experty nebo nezávislé právníky, ale konzervativní aktivisty, vlastně republikánské politiky.

V rozdělené Americe pak ovšem konzervativní veřejnost zase může vidět soudce nominované demokraty jako progresivní aktivisty. Pravda ovšem je, že republikáni se při obsazování Nejvyššího soudu nechovali v posledních letech férově.

Stejně tak je problematický argument, že soud jednal v rozporu s přesvědčením většiny Američanů. Úlohou žádného soudu není vyhovět přání většiny, právě naopak. A konkrétně v tomto případě soud naopak vrací věc z rukou nevoleného soudu do rukou voličů, totiž parlamentů jednotlivých států. Zastánci práva žen rozhodnout se ve věci přerušení těhotenství se vlastně obávají, že část veřejnosti rozhodne v rozporu s tím, v co věří oni.

Konec a začátek

Rozhodnutí nepochybně mění americkou politickou krajinu, zejména ve státech, kde proti sobě stojí demokratická města a republikánský venkov. Zesílí ideologickou nevraživost, a to paradoxně krátce poté, co se republikáni s demokraty epochálně dokázali v Kongresu dohodnout na protizbraňové legislativě.