Před pár dny došlo ke zviditelnění mého textu s poněkud nezřetelným názvem Zkušenosti s mediálním vykrmováním. Po zmínce o katastrofě letadla Boeing 777, jejíž příčinu dosud neznáme a s určitostí se třeba nikdy nedozvíme, a po Putinové schlamstnutí celého Krymu jsem se věnoval ošidnému tématu. Tím byl hodně se lišící školní výkon v řadách americké mládeže, té černošské hodně podprůměrně si počínající.

Tzv. černoši z povolání okamžítě přispěchali s vysvětlením v podobě obžaloby bělochů, jejich výlučné odpovědnosti, jíž je, byl a vždy bude rasismus. Vzděláním se pohrdá, vše zavinili jiní, jsme nation of victims - národem obětí, avšak současně tyjící z výhod Affirmative Action - pozitivní diskriminace, přednostního zacházení. To již trvá po dobu tří generací, na preference si lze snadno zvyknout, takže případný pokus zavést skutečnou rovnoprávnost je pociťován jako naprosto nepřijatelná diskriminace, důkaz trvajícího útlaku. Toť tedy v podmínkách, v nichž nejznamenitější výkon dosahují asijští přistěhovalci, což bělošským rasistickým utlačovatelům jaksi nevadí.

Takovou politicky háklivou nepříjemnost tedy raději nevnímat. Jednou z výjimek je černošský ekonom, publicista Thomas Sowell, který ve výtečném britském týdeníku The Economist (15.9.2013) postřehl zajímavou stať o téže problematice, ale s jiným vysvětlením. V Anglii děti černošských přístěhovalců většinou (téměř 60 procent) uspějí stejně tak jako z rodin imigrantů z Pákistánu či Bangladéše. Děti z oblasti Karibiku dosahují necelých 50 procent. A nejhorší výsledek - pouhých 30 procent - mají běloši, původní domorodci.

Britský lékař Theodore Dahrymple je autorem knihy Life at the Bottom, čili "Život na dně", úplně na nejnižším stupni socio-ekonomického řebříčku. Příčinu nevysvětluje dichotomií nature versus nurture, prostředí či geny. V národě, který obdaroval svět Shakespearem, Newtonem, titany takového kalibru, přemnoho mládeže v řadách bělošského obyvatelstva jsou minimálně gramotní. Mezi pacienty ze sídlišť připomínajících české paneláky nepoznal jediného šestnáctiletého mladíka se schopností vyřešit matematický úkol - násobilku 9 krát 7. Mnozí nezvládli násobení tři krát sedm.

Proč tomu tak? Rozhodně to nejsou oběti rasové diskriminace či dokonce potomci otroků. Potřeba jiného vysvětlení: co tedy bělošská vrstva místního obyvatelstva na nejnižším stupni socio-ekonomického řebříčku v Anglii má společného s černošským ghettem v Americe?

Sowell neváhá s odpovědí: není to záležitost výše příjmu, poněvadž nejeden chuďas předčí vrstevníky z lépe situovaných rodin. Je to ale společná zkušenost dlouhé generace ovlivňování až do přesvědčení o svém victimhood, pocitu být obětí za okolností, z nichž není úniku. V USA prapůvodem tohoto celoživotního údělu je rasa, kdežto v Británii to je třída, sociální zařazení, jejich řeč každého prozradí, i když ne s přesností, s níž bravurně oslňoval profesor Higgins v Pygmalionu (George Bernard Shaw ovšem).

Celoživotní indoktrinace oním v podstatě pohodlným pocitem victimhood jedince přiková, zabrání mu v rozletu, a to jedině k prospěchu prosazovatelů této přízemní ideologie kapitulantského stavu mysli. Tam úplně dole si ovečky podržet, zajistit celoživotní existenci se zárukami, stát že se postará od kolébky až k dodání rakve a vděčný dotyčný se o volebním dni bude revanžovat spolehlivým dodáváním svého hlasu.

Už aspoň od 18. století myslitelé ztotožňovaní s levicí - J.J.Rousseau, Marx (19. stol.), Shaw (20. stol) - v roli vůdců poslušných oveček, jejich pohrdání lidem, masou, hordami byl přece velmi zřetelný. Stejně jako jejich pohrdání politickými odpůrci. S nimi se nejen nesouhlasí, jimi se opovrhuje. Americkým příkladem nám poslouží již nežijící sociolog Charles Murray, autor velevlivného díla "Losing ground", či stále tuze čilá Sarah Palin, ex-guvernérka Aljašky, oba terči těch nejvulgárnějších útoků.

Jakýkoliv, sebevíc oprávněný kritický nesouhlas s černošskou osobností je automaticky zapuzen jako důkaz rasismu. S jednou výjimkou: v případě černochů nikoliv levicové orientace. Condoleezza Rice, bývalá ministryně zahraničních věcí, populární cíl krutých karikatur. Nebo Clarence Thomas, jeden z devíti členů Nejvyššího soudu. Thomas, věk 65, jeden z šesti katolíků na této nejvyšší justiční stolici, ostatní tři jsou židovské víry: rodák z jižanského státu Georgia, město Savannah, první černoch ve stoprocentně bělošské škole.

Thomas zdůrazňuje, že "shabbiest treatment" - nejvíc nevlídného sprostého zacházení -se mu nedostalo od bělošských Jižanů, ale od severní liberální elity.

Vzdor Obamově zdůrazňovanému ujišťování, že nastává post-racial věk, pravdou je přesný opak. "Zřídkakdy by se bylo dřív mluvilo o věcech s rasovou tématikou. Nyní se o tom mluví denně. Každý je dnes tuze citlivý." Taková je nejen Thomasova zkušenost. Funkcionář celonárodní organizace černošské NAACP dlouhého trvání nedávno ostře kitizoval Thomase za jeho zrádný čin: oženil se s běloškou.

Walter E. Williams, profesor ekonomie na univerzitě James Mason ve Virginii,

v pojednání s názvem "Liberals Confuse me" (JewishWorldReview.com, 29.9.2010) potvrdil onu rozkošnou zprávu, že tehdejší prezidentský kandidát Obama ve své volební kampani v březnu 2008 nejen na letadle, ale v místě jménem Beaverton, stát Oregon, na veřejném mítinku oslovil přítomné: "Za posledních 15 měsíců jsem navštívil každý kout Spojených států. Již jsem navštívil 57 států." A žádný mediální zdroj sdělovací si netroufl takový příklad kolosálního ignoranství národu sdělovat.

Měřit nestejným metrem se stalo samozřejmostí nikoho již nepřekvapující. Williams: "Často běloští liberální profesoři, v úsilí odčinit nespravedlnosti minulosti, dávají černošským studentům známky, které si nezaslouží. Je mi už 74 roků a pravidelně lidem říkám, jak jsem rád, že se mi podařilo získat vzdělání ještě dřív, než se stalo módou bělochů mít v oblibě černochy. To pro mě znamenalo povinnost dosahovat vyššího standardu. Je třeba, aby víc černochů se ozvalo a vystoupilo proti ponižujícímu postoji bílých liberálů."

Dosud se tak rozhodně nečiní.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče