Musíme všech 74 miliónů Američanů potrestat – musí nést odpovědnost za volbu Trumpa. Pak se musíme pokusit je „přeprogramovat“, řekla americká investigativní novinářka Nikole Hannah-Jonesová (44) k řešení, co vlastně po Bidenově inauguraci udělat s voliči Donalda Trumpa.

Hannah-Jonesová získala letos Pulitzerovu cenu za svuj esej v „Projektu 1619“. Projekt 1619 je pojmenován po roce příchodu prvních otroků do Virginie v roce 1619. Usiluje o vytvoření jakéhosi středobodu americké historie, kterým podle projektu bylo rozhodně otroctví Afroameričanů. Autoři projektu totiž tvrdí, že to bylo právě otroctví, které jako fenomén doby formovalo historii Spojených států. Projekt v sobě obsahuje především vydávání odborného časopisu a pořádání přednášek, kde figurují pouze černošští historici, novináři a spisovatelé.

Esej Hannah-Jonesové vyšel 14. srpna 2019 v rámci prvního vydání časopisu Projekt 1619 s nadpisem „Amerika nebyla demokracií, dokud ji nevytvořili černošští Američané“.

Drtivá většina historiků, včetně těch afroamerickým, Projekt 1619 zásadně odmítla s tím, že otroctví samozřejmě je součást americké historie a bezesporu mělo svůj význam. Projekt 1619 se však dívá na historii politickým pohledem, který principiálně k poznání a pochopení historických faktů nevede. Jde o levicovou politickou platformu, která pod zástěrkou historického zkoumání především fabuluje. Práci na projektu dokonce odmítla i celá řada levicově orientovaných historiků, kteří jsou známí svým tolerantním přístupem k výkladu určitých dějinných událostí.

Nikole Hannah-Jonesová se narodila v Idahu, její matka (za svobodna Novotná) má české kořeny. Vystudovala na fakultě afroamerických studií University of Notre Dame v Indianě a historii a žurnalistiku na University of North Carolina. Pracovala jako novinářka několik let v Portlandu, v Oregonu. Za vlády prezidenta Obamy získala stipendium na Institutu pro pokročilá studia žurnalistiky, což jí umožnilo cestovat na komunistickou Kubu a studovat tamní všeobecnou zdravotní péči a kubánský vzdělávací systém pod vedením Raula Castra. V roce 2015 se stala reportérkou The New York Times. Tam se zaměřila na odhalování systémového a institucionálního rasismu.

Její esej, za kterou obdržela Pulitzerovu cenu, byla oceněna za „osobitý a provokativní náboj“. Historici však její práci odmítli s tím, že jde o historicky velmi nepřesný text, který je provokativní pouze svými faktickými chybami. Za začátek dějin USA se dlouhodobě považují události spojené s Deklarací nezávislosti v roce 1776 a nikoliv připlutí jedné lodi do Virginie v roce 1619 s dvaceti černými otroky na palubě. Tato událost nebyla v žádném ohledu významná – nebyl to začátek ničeho. A také, do doby Deklarace nezávislosti, o Spojené státy americké nešlo.

Její esej je dále postavena na tvrzení, že jedním z hlavních důvodů, proč se kolonisté rozhodli vyhlásit svou nezávislost na Británii, bylo to, že chtěli chránit instituci otroctví. Tak netypický výklad dějin obec amerických historiků jednoduše odmítla. Historik Gordon Wood z Brown University, který získal Pulitzerovu cenu za práci o boji za americkou nezávislost, „nemohl uvěřit“, že za tuto práci také někdo získal tak prestižní ocenění. Jiný historik, James McPherson z Princeton University, také nositel Pulitzerovi ceny za práci o občanské válce, uvedl, že je přímo „znepokojen tímto nevyváženým a jednostranným textem, který postrádá kontext a perspektivu složitosti otroctví“.

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.