Výrok, že národ může přežít nepředstavitelné strádání nebo dokonce porážku na bitevním poli, ale nemůže přežít ztrátu důvěry ve svého vládce, se přisuzuje jednomu starověkému filosofovi.

Když Velká hospodářská krize zničila naděje a sny lidí po celé Americe, tak důvěru svých spoluobčanů ztratil dokonce i prezident, který po 1. světové válce zachránil Evropu před hladomorem a jenž jako ministr obchodu USA prokázal mimořádné organizační schopnosti.

Herbert Hoover při své snaze o setrvání v Bílém domě i pro druhé volební období prohrál s mužem, který Američanům vdechl naději a důvěru a především si získal důvěru té čtvrtiny národa, která byla bez práce. Franklin Delano Roosevelt získal téměř 23 milionů volebních hlasů, Herbert Hoover jich získal téměř 16 milionů. Poměr získaných hlasů volitelů byl ještě výmluvnější: 472 ku 59.

Přesto – jak nám historikové připomenou – Roosevelt, přes všechny své iniciativy, nebyl schopen během svých prvních dvou funkčních období s krizí skoncovat. Podařilo se mu však obnovit a udržet důvěru Američanů tím, že v nich probudil hrdost na sebe samé a dal jim víru, že je čeká daleko lepší budoucnost.

Prezident Lyndon B. Johnson se po šokujícím atentátu na Johna F. Kennedyho ocitl v čele národa, který za ním pevně stál. Přesto jeho popularita po oznámení, že nebude usilovat o druhé funkční období, byla na 36 %, protože válka ve Vietnamu uvázla na mrtvém bodě a americkými městy otřásaly protiválečné protesty.

Americký národ tehdy ztratil důvěru v muže, který po temných dnech v Dallasu Ameriku pozvedl. Politický pragmatik Lyndon B. Johnson uznal, že v důsledku ztracené důvěry nebude dále schopen efektivně vládnout. Věděl, že je čas opustit Oválnou pracovnu.

Dalším příkladem amerického prezidenta, kterému se nepodařilo získat důvěru amerického lidu, je Jimmy Carter. Při svém pokusu o znovuzvolení prohrál s charizmatickým a inspirativním lídrem Ronaldem Reaganem. Podle historiků byli s Carterovým funkčním obdobím, spojeným s nezvládnutým pokusem o osvobození rukojmích v Teheránu a slabou ekonomikou, nespokojeni i demokraté.

Pobyt Joea Bidena v Bílém domě bude posuzován z podobné perspektivy. Není pochyb o tom, že na něj bude pohlíženo jako na vrchního velitele, který nařídil náš chaotický ústup z Afghánistánu, složil ruce do klína tváří v tvář plíživé inflaci a prosadil rozpočet s deficitem ve výši mnoha bilionů dolarů, který má potenciál zruinovat budoucí generace, které jej budou muset splácet. V důsledku toho všeho ztrácí Biden důvěru amerického lidu. Nejnovější průzkum veřejného mínění ukazuje, že s jeho počínáním není spokojena více než polovina Američanů. Demokraté se již otevřeně dohadují, kdo bude jejich kandidátem, až Bidenovi skončí první funkční období.

Pro Bidena by to ale mohlo být ještě horší.

Například ve Velké Británii může ztráta důvěry vést k okamžitému pádu vlády.

Pokud Dolní sněmovna Spojeného království přijme usnesení o „nedůvěře“, současný premiér a jeho kabinet jsou povinni rezignovat. Díky tomu si britský premiér neustále uvědomuje potřebu udržení si důvěry parlamentu a britských voličů, kteří poslance zvolili.

Nadcházející volby do Kongresu v polovině prezidentského funkčního období (tzv. midterm elections) se mohou stát zlomovým bodem pro schopnost Bidenovy administrativy vládnout. Tyto volby odhalí mnohem přesněji než jakýkoliv průzkum, zda americký lid důvěřuje prezidentovi popletovi, který opakovaně politicky selhal.

Během své historie si Amerika vytrpěla mnoho, ale z její historie jasně vyplývá, že její občané nemají trpělivost s prezidentem, v nějž ztratili důvěru.

Autor je členem správní rady Gatestone Institute.

Překlad původního textu: Re Confidence in ‚Ruler‘
Překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská