Zpráva Europolu říká, že těžištěm hrozby je džihád

Ještě loni patřilo k bontonu nemluvit o islamistickém teroru v Evropě. Říkalo se: ano, přibývají tu muslimové, oblasti jimi ovládané, sociálně patologické i kriminální jevy v nich. Ale teroristické útoky nesouvisí s islámem, nýbrž s terorismem jako takovým. A terorismus nemá hranice, náboženství, národnost ani jazyk. Byla to tautologie: terorismus zdůvodňovala terorismem. Ale teď se zdá, že jí už odzvonilo.

Ve čtvrtek vydaná zpráva Europolu, renomované instituce, nazírá bilanci roku 2016 o poznání jinak. Na území EU bylo spácháno 142 teroristických útoků, jež zanechaly 142 mrtvých a 379 zraněných. „Ačkoliv byl zjištěn velký počet útoků nespojovaných s džihádismem, džihádismus má na kontě nejzávažnější formy terorismu, neboť téměř všechny zaznamenané oběti a většina zraněných byly výsledkem džihádistických útoků.“ Ta věta nepochází od populisty, jenž chce sugerovat souvislost mezi hrozbou a jejím ideovým pozadím, ale z úvodu k bilanční zprávě Europolu.

Z té zprávy jistě nelze dělat paušální závěry. I když puntičkář by jí mohl paušálně vyčíst, že je islamofobní. Zatímco zdůrazňuje nebezpečí islamistického teroru, vytěsňuje případy teroru spjatého s křesťanstvím, buddhismem, judaismem, konfucianismem či hinduismem. Není to diskriminace a popírání faktu, že islám nemá s terorem vůbec nic společného? Ale teď vážně. Ta zpráva je docela dobrým cvičením v tom, jak číst statistiky a jejich údaje.

Instituce jako Europol se opírají o standardní metodiky a publikují formálně srovnatelná čísla. Ale statistika jako společenskovědní obor není jen tupé řazení formálních čísel. Spíš se je snaží interpretovat s přihlédnutím k jiným oborům, jako je například psychologie. Formální čísla Europolu říkají, že nejvíce útoků bylo loni spácháno v Británii. Bylo jich 76 (jeden vražedný), leč ani jeden islamistický – všechny v Severním Irsku. Máme to vnímat tak, že Severní Irsko se stalo hnízdem hrozby? Anebo tak, že tamní útoky jsou lokálně omezené a cílené na státní úředníky? Europol říká to druhé.

Je-li měřítkem úspěšnosti teroru probuzený strach, pak ten islamistický vede bez ohledu na počet obětí. To kvůli němu se ruší rockové koncerty, kvůli němu se vina svádí na pořadatele (měli kontrolovat lidi už venku, ne až ve foyeur), kvůli němu se reglementuje internet, ač na to doplácejí všichni uživatelé. To nejsou formální čísla, to je realita.

LN, 17.6.2017