Tak nějak by se dalo přeložit do plebejské češtiny vyjádření Spojených států, Velké Británie a Austrálie, že dohoda o nákupu francouzských ponorek se ruší. A že Austrálie místo toho nakoupí jaderné ponorky od USA v rámci nové strategické smlouvy mezi těmito státy zvané Aukus.

Pokud jsme chtěli jako kluci vyjádřit myšlenku, že je nám někdo protivný anebo takzvaně ukradený, řekli jsme mu, aby si trhl nohou. A pokud jsme byli skutečně rozezleni, pravili jsme, aby si trhnul protézou. Proč zrovna protézou, to nevím, ale každý přesně věděl, co to znamená: „Nemáme vás rádi a jdeme si hrát jinam!“

Francie reaguje na zrušení objednávky dieselelektrických ponorek samozřejmě velice rozčileně a odvolává velvyslance. Německo a Brusel se tváří poněkud rozpačitě. Naštvání Francouzů je pochopitelné, odvolání velvyslanců také, ale to nevysvětluje, proč se tak stalo.

Američané už mají po dlouhou dobu Evropy a Evropské unie plné zuby – a Francie a Německa zvlášť. Už od dob Henryho Kissingera, přes Billa Clintona až po Donalda Trumpa vzkazují do Evropy, aby se laskavě začala starat o svoji obranu více sama. A navíc si přestala myslet, že je pupek světa, a měla ohled na jiné geopolitické a globalizační trendy ve světě. A že USA nejsou žádnou lidumilnou humanitární organizaci, která bude donekonečna platit za obranu Evropy.

Čím dále více pomatení vůdcové Evropy i její „intelektuální předvoj“ mají obranu Evropy v pořadí důležitosti až asi na dvacátém místě (a to kdo ví jestli). Až po rovném počtu žen ve vedení soukromých firem, ochraně všech možných pohlavních úchylek, zrušení jaderných elektráren, zavření uhelných dolů, vybudování desetitisíců větrníků zvaných lidově „ekopyje“, pokrytí Evropy umělohmotnými deskami zvanými „soláry“, po politickém marginalizování všech politicky „zlobivých států“ (prakticky celá východní a střední Evropa včetně Rakouska) atd. A jak tak blbnou a vymýšlí uniformy pro těhotné tankistky a plánují, že unijní tryskáče budou lítat na baterky.

Tak si u nás třeba prakticky nikdo nevšiml (Česká televize už ani náhodou!), že vedle NATO vznikl už před 14 lety nový bezpečnostní pakt Quad mezi Austrálií, Indií, Japonskem a USA. Což nám dává dohromady 1 miliardu 882 milionů obyvatel. Evropská unie považovala tento spolek za mrtvě narozené dítě a když náhle jimi léta vzývaný demokratický president USA, tentokrát Joe Biden 12. března 2021 svolal zasedání Quadu a sdělil, že je toto vojenské uskupení pro USA klíčové, zůstali bruselští Evropané stát s otevřenou hubou. Aspoň to předstírají. Ale měli by ji raději zaklapnout.

Nedávno totiž proběhla prakticky tajná videokonference mezi Macronem, Merkelovou a Si Ťin-pchingem. Američané, konkrétně národně bezpečnostní poradce presidenta Jake Sullivan, předem, tedy 22. prosince 2020, žádal o nějaké konzultace, než za EU tihle dva něco s Číňany podepíší. Ani náhodou, ozvalo se z Berlína a Paříže. My máme svoji samostatnou politiku a 30. prosince to také podepsali. O čem jednali se soudruhem Si, odmítli Američanům říci. Co vlastně je obsahem dohody EU a Číny, také není dodnes jasné.

No, vlastně nejde o nic nového. S francouzskou vládou měli Američané obtíže už za druhé světové války, kdy Pétainova vláda kolaborovala s Němci a bojovala na mnoha frontách proti Spojencům. Proti pétainovcům bojovaly na Blízkém východě i čs. zahraniční jednotky (v tehdejší Levantě, dnes Sýrii, Libanonu, Palestině atd.). Svobodní Francouzi byli v podstatě malou jednotkou - 1400 mužů vytvořilo v roce 1940 Légion de Gaulle – pozemní síly Svobodných Francouzů dosáhly v červenci 1943 počtu pouhých 50 000 vojáků, z nichž 2/3 tvořily posádky ve francouzských državách (čs. jednotky v zahraničí měly ve Velké Británii přes 20 000 členů, ve východní Svobodově armádě pak sloužilo více než 60 000 Čechoslováků). Velitel Svobodných Francouzů generál De Gaulle měl vždy výhrady proti Spojencům, a hrál si i po válce na velmocenskou Franci. A to až po vystoupení Francie z vojenské části NATO v roce 1966. Tam se vrátila až za presidenta Sarkozyho.

Ani Německo a další zbytek Evropy, který je součástí Severoatlantické aliance, se nemůže krokům USA vůbec divit. Skutečnost je taková, že EU je dnes ovládá Německo spolu s jadernou Francií, a mají tak hlavní slovo za Evropu v NATO. V Německu přitom opět sílí politické síly a názory, že by bylo Evropě bez Spojených států a jeho armády lépe. Levice, která ovládá Německo stále a stále víc, vyloženě požaduje odklon země od staré politiky přátelství s USA a vystoupení z NATO. Dalším problémem je, že evropské státy NATO, s výjimkou Polska a Maďarska, nejsou ochotny ani schopny bránit Evropu jak před islámem, tak před případným dalším nebezpečím.

Je to podobná situace, jako když nás politici a média Evropy od roku 1989 tak dlouho přesvědčovali, že Čína je jen nafouknutá bublina, že její ekonomický pokrok je podvod a že všichni Číňané chodí v montérkách a jezdí na kolech. Tak dlouho se blábolilo o tom, jak nikdo jiný než „ta správná demokracie“ nedokáže ekonomicky prosperovat, až se na obzoru objevil čínský obr. Bez kterého je Evropa hospodářsky namydlená. A jak přiznal v rozhovoru jeden z největších německých odborníků na ekonomiku a mezinárodní vztahy Hermann Simon v časopisu Respekt, pro Německo by byl hospodářský konflikt s Čínou katastrofální: „Dnes je Čína na prvním místě na světě v počtu mezinárodních patentů. Německá ekonomika dnes stojí na firmách zvaných „skrytí šampioni“, tedy střední firmy s vynikajícími technologiemi, které zaměstnávají více lidí než velké koncerny a mají své části rozeseté po celém světě, a to z velké části v Číně. Německo prostě nemá dost mimořádně kvalifikovaných sil pro tyto firmy. Stovky částí těchto firem dislokovaných v Číně jsou přímo závislé na rozhodnutí Si Ťin-pchinga. Musíme s Číňany spolupracovat, jinak budeme mít opět v Německu 8 milionů nezaměstnaných a Německo zkolabuje.“

No, jak vám v porovnání s těmito slovy a skutky (Merkelová byla u strýčka Si jako doma,) připadají všechny ty kecy o zločinném Miloši Zemanovi, který prosazuje obchodní dohody s Čínou? Nepřipadají vám při porovnání s evropskou realitou tihle čeští „politologové“ a novináři jako parta úplných pitomců?

Navíc Evropa stále žije pod dojmem, že je kryta americkým atomovým deštníkem a že se o svoji obranu nemusí starat. A když už se někdo stará, jako V 4, Makedonie, Slovinsko a Rakousko, tak je to slovy bruselanů „parta zaostalých šmejdů?“

Navíc se přes silné protiruské řeči tak nějak počítá, že Německo se s Ruskem domluví na modu vivendi a že z Ruska vlastně žádné nebezpečí nehrozí. A Čína je moc daleko, takže co my s ní.

Ač se to z Evropy nezdá, vypadá to, že v Americe se ještě všichni nezbláznili. Údajní intelektuální vzdělanci, novináři a mediální hvězdy sice působí dojem, jako by se Amerika měla co nejdříve rozpadnout, ale doufejme, že Spojené státy přežijí i toto „woke“ šílenství. Jako přežily prohibici, řádění Výboru pro neamerickou činnost a mccarthismus a zhulené a nemyté hipísáky.

Obdivovaný i proklínaný americky Deep State si, zdá se, udržuje i v turbulentních dobách zbytky zdravého rozumu. Z pohledu Ameriky se EU rozpadá, Francie je na cestě k občanské válce anebo tiché islamizaci, Německo je v dlouhodobé krizi a jeho stále více vyděračský způsob zacházení se státy Unie (třeba s Řeckem, Itálií, postkomunistickými státy, ale i Rakouskem) musí jednou dojít na své hranice. Rusko a Německo si leží v ekonomické náruči.

Bundeswehr je v podstatě neschopný, italská armáda jakbysmet, Francie si na velmoc spíše hraje... A dohromady? Kdyby něco, musela by Evropu opět zachraňovat Amerika. Otázka je, jestli na to má potřetí chuť.

Evropa hubou nadává Číně, vykládá jí, co má a co nemá dělat, jak má budovat tu správnou demokracii, ale ve skutečnosti proti nárůstu čínské síly není schopná udělat nic.

Není jasné, kdy se i Čína dostane do politických a ekonomických obtíží, ale zdá se, podle chování „strýčka Si“, že potíže růstu Číny jsou veliké. A jako vždy každý velký stát, dostane-li se do těžko zvládnutelných obtíží, nedokáže-li z nějakého důvodu držet se špičkou světa krok (jako Japonsko mezi dvěma světovými válkami), musí obyvatelstva nasměrovat nějakým expanzivním směrem. Zvláště jedná-li se o totalitní anebo jedinou ideologii řízený stát. Lze tedy očekávat, že průzkumné výpady Číny do okolních moří jsou takovou lehkou zkouškou, jak by to šlo vyřešit.

Západ reprezentovaný Spojenými státy dostal na zadek nejen v Afghánistánu, ale předtím i v Iráku, nezvládl tzv. arabské jaro, Afrika se mu vymyká z kontroly, což je pro Čínu výhodná pozice. Pokud Sověti ve 20. století a za druhé světové války říkali „nas mnogo“ a dokázali pak převálcovat zpočátku ve všem je předstihující německou armádu a její spojence, má i Čína neomezené lidské zdroje. V dobách komunismu jsme posměšně říkali, že stačí, aby si Číňané namočili čepice do betonu a Rusy na Sibiři utlučou. Jenže dnes už Číňané nemají čepice z betonu, ale moderní zbraně. A Čína jako taková, přes tenkou vrstvu lidí zhlížejících se v Západě, má v zásadě nadšený a spokojený národ. Přes všechny ideologické žvásty, kterými nás krmí naše vlastní propaganda.Malá skupinka čínských intelektuálů nedělá čínský národ a navíc, čínští komunisté se mohou s spolehnout na trvalý a tisíce let pěstovaný čínský nacionalismus.

Proto musí Amerika hledat jiné po spojence než víceméně neochotné NATO a evropské politiky, kteří jsou spíše úředníky a část z nich je levicově a zeleně posedlými fanatiky.
O hlouposti mediálních žvanilů v Evropě i tady nás přesvědčuje tvrzení, co prý se do sporu mezi Spojenými státy a Čínou „montuje“ Austrálie která je daleko.Vypadá to, že hlasatelé této teorie chyběli při dějepisu, když se učilo o tom, jak za druhé světové války Japonci zaútočili přímo na Austrálii a jejich vylodění se podařilo jen tak tak zabránit. Je tedy logické, že tři anglofonní země, které mají společnou kulturu, řeč a vlastně i dějiny, logicky musely vytvořit, a to velice rychle, nějaké nové a skutečné funkční společenství. Vojenské společenství, které se bude bránit. Co by asi tak dělali Australané s francouzskými ponorkami v okamžiku, kdy v Evropě vypuknou náboženské a politické konflikty v plné míře, přičemž jako první podebraný vřed tohoto problému je dnešní Francie.

Opustí-li Spojené státy i Evropu a stáhnou se na břehy Tichého oceánu, zůstane Evropa jako nahý v trní - Francie se rozloží, Německo uzavře nepřátelské spojenectví s Ruskem a bude zle.

Poláci spolu s USA a dalšími politiky střední Evropy sice připravují tzv. plán pěti moří, ale animozity mezi jednotlivými státy střední a východní Evropy jsou tak velké, že teprve skutečně veliké a silné nebezpečí by je dokázalo překonat.

Takže ony ty atomové ponorky jsou jenom skutečně malinkatou špičkovou obrovského politického a ledovce, o kterém se u nás mlčí a mlčí a čeští politici fungují jako okresní činovníci a předstírají, že se nic neděje.

Vítejte ve světě, kde se Německu nedá věřit, ani co se modlí, a „pokrokový“ americký president Joe Biden realizuje to, o čem „zpátečnický“ president Donald Trump mluvil a americký „Deep state“ už dlouho v utajení připravoval.

„God bless America“ a „svatý Václave, ochraňuj nás“. I když tedy Čechy ve skutečnosti ochránil Boleslav I. zvaný Ukrutný, co nejdřív zapíchl Václava, pak vypověděl Němcům podřízenost a vedl s německým císařem a římským králem Otou I. čtrnáct let válku, aby se pak spojili a společně porazili na řece Lech u Augsburgu Evropou táhnoucí a zem plenící Maďary. V bitvě padlo nevídaných 1000, slovy tisíc, českých rytířů.

Od té doby se s námi v Evropě počítá. Dnes ovšem místo starých Maďarů máme v Evropě muslimy. Čert ví, co přinese Evropě budoucnost.

V Asii vypukne další konflikt. Mezi „Říší středu“, tedy Číňany, a jejími sousedy. Právě zazněl první gong zápasu. Nejprve se ozvalo „Quad“ a teď „Aukus“. Američané, Britové, Indové a Australani už kovou meče. A vzkazují do Bruselu, aby si Evropa trhla protézou.

A Evropa má velkou hubu, ale jinak se třese strachy.

*****************************

MOJE KNÍŽKY

Jste-li už otráveni hádkami našich politiků před volbami, nebaví-li vás už kovidomanie v televizi, nabízím vám pomocnou ruku. Dvě knížky za cenu jedné. Každý, kdo si objedná moji knížku Život, boj a smrt pod sedmi vlajkami – Češi a Slováci 1914-1920 na adrese kaiserova@jonathanlivingston.cz, dostane zdarma navíc moji knihu Kdo rád jí, ať zvedne ruku. Plnou humoristického povídání a receptů z celého světa.