Kdykoliv taková slova slyším, tak zpravidla se notně načepejřím a požádám příslušného nostalgika, aby se zpřesnil. Dřív, než se k požadavku rozhoupá, odpovím za něj, k popření, demolici jeho naivit. Třeba zmínkou o druhé světové válce, o Drážďanech v únoru 1945, notně se lišící od převážné selanky třeba v Domažlicích. Obtížné by věru bylo velebit heydrichiádu započatou v půli roku 1942, ale zdůraznil bych rozdíl pocitu v zubařském křesle dnes, v porovnání s martyriem v dřívějších dobách.

Po málo populárním uštědření internacionální pomoci bratrskými tanky v srpnu 1968, nijak miniaturní část národa dala přednost emigraci - největší takový odchod od doby bělohorského debaklu začátkem sedmnáctého století. To mě přimělo pustit se do tématu o profilu a motivaci oněch odešlých (publikováno v časopisu Západ na několik pokračování, a též ve zkrácené verzi v sociologickém časopise po kolapsu normalizace). Hodně jsem se soustředil na hlavní příčinu, která příměla k tak zásadnímu osudovému rozhodnutí, co je nejvíc ovlivnilo - představa žít pod okupanty, představa potupy přizpůsobování podmínkám v kleci, vyrůstání nové generace s hodně pokřivenou páteří. Porovnával jsem primární motivaci exulantů z roku 1948, jak se lišila intenzita či absence vlastenectví v době začátku komunistického experimentu v porovnání s pozdějšími lety potupného vyčerpání.

- - -

Zejména v západním světě se dost pravidelně setkáváme s ponurými komentáři o údělu nynější mladé generace - zvané millenials vzhledem k době narození na přelomu tisíciletí. Například britský týdeník The Economist s oprávněně solidní reputací, ve stati s datem 23. ledna 2016 o mladé talentované mládeži, ale bez možností svého zaslouženého uplatnění, zdůrazňoval, že sice v porovnání s jejími předchůdci je to generace mnohem šťastnější, ale z jiného hlediska, s přihlédnutím na realitu současného světa, je na tom nevalně, s oprávněností trpkého postěžování. Mládí, synonym zářné budoucnosti. Nejvíc ovlivňuje, až dominuje módu, vkus, popularitu toho či onoho, což ale vůbec nic nemění na skutečnosti, že průměrný věk příslušníků západní civilizace vzrůstá, notně se zvětšuje. Podmínky snadného či dokonce bezkonfliktního uplatnění ve světě těch zcela dospělých se zmenšují, až zcela se vytrácejí.

Problémy vzrůstají, v Americe, kde převážný čas žiji, to nemohu nevidět při porovnávání se svými někdejšími začátky. Za podmínek dnešní reality bych materiálně nemohl zvládnout to, co bylo ještě začátkem šedesátých let dosažitelné. Tehdy jsem byl schopen uhradit na Kolumbijské univerzitě školní poplatky ze spropitného, které jsem jako číšník inkasoval ve Vašatově restauraci na Manhattanu. Dnešní výlohy na mé tehdejší alma mater by byly asi tak dvacetinásobné.

Nynější absolventi amerického vysokoškolského vzdělání odcházejí „do života“ s aspoň dvěma břemeny. Jednak DLUH ze studií, který se nevypaří (což nejeden dlužník řeší zmizením ze své původní adresy - postačí sousední Kanada, ovšem s rizikem být tam dopaden), jednak objevit odpovídající kýženou KARIÉRU. Což zejména v oborech s nepraktickou specializací se nezřídka stává nedosažitelným cílem.

Přeptejte se například rostoucího počtu doktorů filozofie.

Přibývá frustrací, s kloudným řešením v nedohlednu. Existující zákonodárství ve většině států podporuje zájmy seniorů, jejichž průměrný věk se zvětšuje.

Mladou americkou generaci začíná postihovat obtíž, která pro jejich české součastníky zejména v době budování vědeckého komunismu byla samozřejmostí - neexistence vlastního bytu, Právo na privátní prostor vyžadoval zpravidla nedosažitelný dekret úřadu. Nynějším zadluženým graduantům velmi často nezbývá jiné řešení než pobývat v původním rodičovském prostředí.

- - -

Dočítáme se, že současná mladá americká generace je ta nejlíp vzdělávaná. Uváděn je příklad Haiti, druhé nejstarší republiky v západní hemisféře, rovněž té nejubožejší, která v nynější době se věnuje vzdělávání víc, než je tomu například v Itálii s její náramnou antickou tradicí.

Na takovém úsilí jsem se vlastně dlouhou řadu let jako univerzitní kantor podílel, z mé péče vzešli všelijací advokáti, nejeden diplomat, ve světě po různých ambasádách a konzulátech roztroušení, občas se mi některý z nich ozve.

V těchto nynějších předvolebních dnech televize nás zásobuje takovým zpravodajstvím: před pár dny jsem sledoval dokumentární pořad o připravenosti mladé generace do života. Vzhlední, gramotně se vyjadřující tvorové rozhodně nedělali dojem beznadějných blbečků. Takové ale byly odpovědi na otázky o dějinách jejich vlasti. Na otázky typu, kdo že byl prvním americkým prezidentem, jsem se dozvídal jména jako Lincoln, Roosevelt, dokonce též Bush.Na otázku, kdo že je teď prezidentem, divné jméno Obama dovedli vyslovit, na rozdíl od identifikace vicepresidenta. Pouze jednomu z tázaných se jméno Joe Bidena vybavilo.

Snažím se porovnávat s výkonem české mládeže. Jaká by asi byla odpověď na otázku třeba o Přemyslovcích, že by zakladatelem takové dynastie byl Paroubek, Kalousek, tací historičtí velikáni.

Jak značně se tato mládež zajímá o politické dění, kolik se jich obtěžuje jít k volbám? V těch prozatím posledních (2012) z mládeže ve věkovém rozmezí 18 až 34 roků se obtěžovala tak učinit pouze jedna pětina oprávněných. Porovnejme s kategorií seniorů nad 65 roků. Účast byla většinová - tři pětiny se jich dostavily. Takové disproporce jsou aspoň částečnou odpovědí na váhu jejich vlivu.

- - -

Za první předválečné, tehdy československé republiky, hlasovací právo bylo povinností. Předpokládám, že takové porušení se pokutovalo.

V současné době tato povinnost stále platí v Austrálii, Brazílii a třeba ještě někde jinde. Pew Research Center vydalo zprávu, že v USA 23 miliony Hispanics, Latinos bude oprávněno se voleb zúčastnit. Jejich většina žije ve třech státech - Kalifornie, Texas a New York. V roce 2012 jich 70 % hlasovalo pro Obamu.

Kde začíná a pak končí ta která generace?

Jak se ty mladé generace za sebou střídají?

Ještě před letošním odletem do Prahy musím se synátorem dojet do New York City cosi protivně komplikovaného vyřizovat na čínském konzulátu. Cesta aspoň čtyři hodiny dlouhá, potomek slíbil mi za jízdy generační posloupnost vysvětlit.

Pokud ji pochopím, o výsledek se podělím.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče