To jim ani osm set tisíc zavražděných Rwanďanů neotevře oči?

Masakr ve Rwandě 1994 je černým svědomím naší doby. Stejně jako Srebrenica 1995. V plné nahotě ukázal, že slepá víra v OSN je cestou do pekel.

Připomínám tragédii ve Rwandě proto, že v těchto dnech navštívil tuto zemi izraelský premiér Netanjahu (obr. níže) během své historické cesty po čtyřech státech východní Afriky. Často na svém blogu píšu o Izraeli – a vědomě proizraelsky. A stejně často jsem v otevřené diskusi poučován, že Izrael porušuje rezoluce Spojených národů a mezinárodní právo. Že řešením arabsko-izraelské krize je návrat k plánu VS OSN o rozdělení Palestiny z roku 1947.

Právě Izrael je učebnicovým příkladem toho, jak pošetilé a osudné by pro něj bylo, kdyby se neřídil vlastním rozumem, ale „rozumem OSN“. Jen pro připomenutí mnohokrát řečeného: OSN sice rozhodla o rozdělení britského mandátu Palestina na arabský a židovský stát, ale když byl židovský stát v souladu s jejím rozhodnutím vyhlášen a následně se stal obětí arabské agrese, nic účinného proti této agresi neudělala.

Stejně tak neudělala nic účinného ve Rwandě, když byli zvěrským způsobem masakrovány statisíce lidských bytostí, většinou Tutsijů, ani ve Srebrenici, kde Srbové masově vyvraždili místní Muslimy.

Kdyby byl Izrael po napadení Araby v květnu 1948 pasivní a čekal na účinnou pomoc OSN (která by měla z logiky věci vojensky hájit svůj plán, stal-li se obětí agrese), čekal by ho stejný osud jako nejméně 800 tisíc zmasakrovaných Rwanďanů a přes osm tisíc srebrenických Bosňáků. S největší pravděpodobností by žádný židovský stát neexistoval.

Ten stát ale existuje. Navzdory pasivitě OSN, která své „dítě“ nebyla schopna či ochotna ubránit. Izrael se musel bránit a posléze se ubránil sám, jistěže k tomu přispěly i zbrojní dodávky z tehdejšího Československa – a vzal si z toho zásadní poučení: spoléhat musí pouze a jenom na sebe, na svoji vojenskou sílu. A na pomoc jednotlivých přátelských států, nikoli ovšem na Spojené národy. S jejich přístupem by pokus o svoji likvidaci sotva přežil.

Nechci brát lidem jejich víru v OSN a na ní založený systém mezinárodní bezpečnosti. Jsem si ale jist, že kdyby mohli všichni ti mrtví Rwanďané a srebreničtí Muslimové promluvit, měli by docela jiný názor na OSN než ti, kdo v ní vidí div ne samospasitelnou instituci. Ostatně své o tom ví i kanadský generál Rómeo A. Dallaire, velitel mise OSN ve Rwandě, který se zoufale snažil tehdejšímu masakru zabránit a žádal o vyslání posil – a vše marno. Síly zla zase jednou, za nečinného přihlížení OSN, ďábelské dílo dokonaly.

A na tuto organizaci, víc než na vlastní síly, má Izrael spoléhat? Nikdy – ani omylem.

6. 7. 2016: izraelský premiér Netanjahu s manželkou Sárou v Památníku rwandské genocidy v Kigali. (Flickr BN)

Benjamin a Sára Netanjahuovi tamtéž. Vpravo rwandský prezident Paul Kagame. (Flickr BN)