To vlastní problémy USA ani EU opravdu nevyřeší

A jsou tu zas. Zvací výzvy a řeči o míru, demokracii a stabilitě. A společně s tím staré dobré strašení Ruskem, které, tehdy jako oprávněné, zabíralo v době studené války. Jenže od té doby uplynulo hodně vody.

Saddám Hussein měl prý zbraně hromadného ničení a ohrožoval mír. Tato záminka se stala důvodem k válce za 450 miliard dolarů, na jejímž konci bylo až 103 tisíc mrtvých civilistů v přímém konfliktu. Úplný počet civilních obětí do roku 2007 je odhadován na více než 1,3 milionu, když jsou mezi nimi zahrnuta úmrtí způsobená zvýšením kriminality, rozpadem infrastruktury, zdravotní péče apod. Válka byla zahájena takzvanou Aliancí proti Iráku (USA a Velká Británie) bez souhlasu OSN. Zbraně hromadného ničení nebyly nikdy nalezeny a Irák se dnes zmítá v důsledcích lokálních konfliktů a terorismu.

Tzv. válka proti terorismu v Afghánistánu, odsouhlasená OSN, si podle odhadů téže organizace vyžádala 16 až 20 tisíc civilních obětí. Sekundární úmrtí z důvodu nedostupné zdravotní péče, nekvalitní vody a nedostatku potravin do statistik nikdo nepočítá. Dokáže někdo exaktně určit, čeho jsme opravdu dosáhli, resp. co jsme si uchránili? Ne, a to je to kouzlo nekonečného boje. Neviditelný nepřítel, umožňující zasáhnout v podstatě kdekoli na Zemi.

Náklady spojené s boji v Afghánistánu, Iráku a Pákistánu se pohybují mezi 3,2 a 4 bilióny USD. Téměř výhradně z půjček. Jen úroky stály americké daňové poplatníky do roku 2011 v přepočtu cca 3,16 biliónu korun. Do roku 2020 to bude dalších více než 17 biliónů. Na více než 10 bilionů korun je odhadována státní péče o armádní veterány. Zbrojní průmysl dostal svůj díl, hodně lidí "práci", tzv. humanitární organizace předly blahem. Více než 7,8 miliónu Iráčanů, Afghánců a Pákistánců bylo vyhnáno ze svých domovů a bylo nutno se o ně postarat.

Když se některé západní vlády rozhodly společně s NATO jako součást podpory Arabského jara pomoct libyjským teroristům svrhnout Kaddáfího, zaštítily se bojem za mír, demokracii a humanitu. Výsledkem jsou tisíce mrtvých civilistů z rukou těch, kterým jsme pomohli, bezpočet lokálních kmenových konfliktů, zničená infrastruktura a rozvrácené hospodářství. Západní daňové poplatníky stála tato intervence další miliardy dolarů, ale demokracie nikde, mír nikde, a humanita dostává v Libyi na prdel každý den.

Zatímco na Krymu, kam Rusko posílá své vojáky a kde má svou strategickou námořní základnu, je více než 50% obyvatel etnických Rusů, nešly západní státy do Iráku, Afghánistánu či Libye fakticky ochránit žádné své tamní občany. Dnes se někteří Ukrajinští představitelé vzešlí z Majdanu dovolávají těch, kteří rozpoutali výše uvedené, aby je ochránili před rozpínavým Ruskem. Kromě těchto novodobých zvacích dopisů směřujících k Radě bezpečnosti OSN nebo OBSE by ale neměl zapadnout například i ten od lídra Pravého sektoru Dmytro Jaroše, který vyzval v Rusku nejhledanějšího islamistického teroristu Doku Umarova, aby proti Rusku zahájil teroristické akce. Mnozí Ukrajinci prý se zbraní v ruce podporovali Čečnu, a tak je prý teď na čase, aby Čečna podpořila Ukrajinu.

Ne, Putin a ruští vojáci na Krymu, kteří se tam mimochodem z části vracejí po tom, co chránili olympiádu, opravdu není totéž jako Hitler v roce 1938 nebo 6 tisíc tanků, 800 letadel a 750 tisíc vojáků Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, společně s vojáky Německé demokratické republiky připravenými za humny v roce 1968. Víte, bývaly doby, kdy šlo vzhlížet ke Spojeným státům americkým jako ke vzoru demokracie. Bývaly doby, kdy šlo odhlížet od Svazu sovětských socialistických republik. Vše bylo oprávněné. Jenže od Deklarace nezávislosti uteklo hodně vody a Amerika je jiná, stejně jako už neexistuje CCCP. Války v Iráku, Afghánistánu, nebo Libyi s aktivní podporou západní Evropy změnily mnohé. Minimálně snížily morální oprávněnost ke kritice jiných.