V Sydney jsem měl na univerzitě přednášku pro tehdejší Československou společnost věd a umění. Přišlo téměř sto zájemců a povídalo se skoro do půlnoci. Napadlo mě, zda ještě zbývá někdo zajímající se o obojí – kupovat českou literaturu a nacvičovat prostná.

„Vy se tím živíte?“ dostal jsem otázku.

Neživím, ale zajímám se o exilové češství, o radosti a starosti této diaspory. Té jihoafrické odnoži po rozpadu českého komunismu a tamějšího apartheidu život se notně zkomplikoval nutností vyřešení dilematu, co počít se svým dalším životem: návrat do rodné země do dob mládí, které již neexistuje, nebo se vydat do klimaticky sympatičtějšího světa bližších protinožců.

Po jihoafrické zkušenosti jsme s rodinou volili australskou variantu a vydali se do tropického Queenslandu. Velmi úrodný kraj, kde se daří novým druhům ovoce přesídleného z Latinské Ameriky a odjinud ze zámoří. Z džunglí jsme přijeli do kopců téměř beskydského vzhledu. Místo brambor a obilí tam roste cukrová třtina vyšší než největší žací stroje. V této souvislosti posloužím příkladem, jak někdy není radno zasahovat do ekologické harmonie. Cukrové plantáže trápil hmyz a někoho napadlo dovézt z Havajských ostrovů hmyzu lačné ropuchy. A ty se tak hrůzně rozmnožily, že už jich jsou miliony, dosahují velikosti oškubané slepice, rozlézají se dál, severozápadně až k Darwinu a na jih k Sydney. Teď už se jim třeba podařilo přelézt dlouhatánskou poušť Nullarbor a doťapkat až do Perthu.

Do vábivých říčních vod jsme nelezli, podrobné mapy totiž varovaly před krokodýly. Poslední dobou se rozmnožují natolik, že se problém začíná řešit jejich konzumací - krokodýlí karbanátky a steaky. Skvělý je Great Barrier Reef, ale při potápění do korálové nádhery lépe se vyhýbat žralokům a dalším potvorám. Od října do března pozor na marine stingers – jedovaté medúzy. Po menším dotyku nutno postižené místo natřít octem (na některých plážích jsou k dispozici láhve s první pomoci v jakoby poštovních schránkách), po větším dotyku je nutný převoz do nemocnice, případně na hřbitov.

Severně za Cairns končila asfaltka. Dál směrem na Cape York, téměř tisíc kilometrů dlouhý poloostrov, už končí kontinent, tam lze dorazit jen s velmi odolným vozidlem. V místě Weipa, na pobřeží zálivu Carpentaria, obrovská vozidla s třímetrovými pneumatikami nakládají bauxit a snad i uran. Čeští brigádníci si tam vydělají hodně peněz.

Vydali jsme se k jihu, na ostrov zvaný Magnetic – tak ho pojmenoval mořeplavec James Cook. Krajan a navíc i Plzeňák František Bejček, nyní Baychek, nám šlechetně nabídl klíče od své vily přímo na pláži. Manželka si libovala, že Magnetický ostrov je v mnohém k nerozeznání od její rodné jižní Číny. Mně to tam trošku připomínalo jižní Evropu. Tam rovněž dámy odkládaly vrchní část plavek, vystavujíce své obliny slunci a okolí.

V Cairns prý žije třicet českých rodin. O víkendu jsme se u jedné objevili. Hezký dům s bazénem přímo na pláži. Vzdor nečekanému vpádu nás docela přátelsky přijali zdůrazňujíce, že se s Čechy zásadně nestýkají. Přítomná, výlučně česká společnost, horlivě přikyvovala. Pozvali nás na jeden z příštích večerů a pozvání na poslední chvíli zrušili.

Jeden Čech si tam otevřel fitness centrum a navíc vyráběl cínové panáčky. Jeden český architekt nechal svého povolání a věnoval se výrobě čokolády - v tom horku! Dlouhovlasatý dobrodruh s vizáží Dostojevského se živil jako krmič strakatých opeřenců. V Townsvillu, po Brisbane druhém největším městě Queenslandu, jedna Češka, která má v knihovně exilovou literaturu, si mě spletla se Škutinou. Posrpnoví přistěhovalci se tam vesměs divili, proč se v exilu někdo obtěžuje knížky psát, tisknout a dokonce kupovat a číst. „Je tam moc horko, asi z toho blbnou,“ mávl rukou krajan z chladnějšího kraje. Jenže třeba zrovna šlo o druh lidí, kteří nečetli doma v Klatovech, tak proč by teď měli číst v Cooktownu?

Jenže ty asimilační pochody nemusí být pouze jednosměrné. Na Nové Guineji česká rodina adoptovala papuánskou holčičku, stala se z ní Andulka, stala se z ní Češka. Když dívka dospěla, oženil se s ní posrpnový exulant s nevyprchanými vlasteneckými sklony: bližší česká Papuánka než cizí Australanka, to dá rozum.

- - -

Na zpáteční cestě z Magnetického ostrova jsme se zastavili něco pojíst na prázdném parkovišti. Tam jsem se všiml vyřezaného nápisu Fucken emigrants from Prague, ČSSR. Řezbáři se vyjádřili dvoujazyčně, též se sdělením v mateřštině o „zasraných emigrantech z Československa“ a uveden byl rok 1982. V Austrálii jsem se přeptával, co kde komu a jak moc vadí. Co například veliká vzdálenost od ostatního světa? Takový pocit pomáhá překonat telefon a poslední dobou zejména e-mail. „Pro mě to není otázka těch tisíců kilometrů, sednu do letadla, trochu si pospím a probudím se v Londýně,“ ujistil mě jeden z tamější početné obce českých matematiků.

KONEC