Já nenávidím rasisty, stejně jako černochy a židy

Lidi jsou dnes zavedeni díky televizi a internetu na desetivteřinové zprávy. Co je delší, to jim vypadne z hlavy. Aniž by to tušili, jsou tak daleko lépe manipulovatelní, než byli lidé dříve. Ovšem bez správných informací jsme jen stádo opic, ječících podle toho, jak nám kdo zavelí.

Abychom se trochu pobavili a než se pustíme do odhalování lží a výmyslů, poslechněme si písničku Statistika a ona nám dodá odvahy. V ní se říká, že:

"Statistika nuda je,
má však cenné údaje,
neklesejte na mysli,
ona nám to vyčíslí. "

Pro nás stačí vyměnit slovo "statistika" za "faktografii", což je dle vědců věda o shromažďování a popisování faktů. Pak, když máme shromážděné informace, použijeme heuristiku, způsob hledání odpovědí ("heuréka").

A nalézáme a objevujeme vztahy a skutečnosti a získáme výsledky založené na poučeném odhadu,, zkušenosti a na zdravém rozumu. I když heuristika nikdy nezaručuje úplně nejpřesnější a nejlepší řešení, je zato univerzálně použitelná, jednoduchá a rychlá.

Málokdo ji má rád. Musí se při ní myslet. A to, jak známo, bolí. A hledat dokumenty a podklady. A to je tak pracné a nudné, že to mnozí předem vzdají. No a pak píšou to, co píšou. Ale pro toho, kdo nemá v hlavě jen piliny a propagační hesla, by mohlo být naše objevování a hledání zajímavé. A poučné.

Jak jsem již psal v minulé části, stále více se "na Západě" projevuje návrat antisemitismu. Všelijak maskovaného. Uvědomil jsme si to například při čtení jednoho článku v MfD. Jeho text nás přenáší do Izraele jednoho mrazivého únorového rána 2001 k improvizovanému kontrolnímu stanovišti mezi Jeruzalémem a Betlémem. Článek mne zaujal proto, že tento přechod osobně znám. V době intifády jsem na něm byl a přecházel do Betléma a zpět. Mohu tedy z vlastní zkušenosti dosti přesně posoudit události v článku líčené.

V článku "Že prý jsme antisemitky" (viz předchozí část) se popisuje činnost židovských propalestinských aktivistek z organizace Machsom Watch v době druhé palestinské intifády. K přechodu – check piontu - se údajně toho dne blížila skupinka pěti izraelský důchodkyň. Prý je sem vyhnala zvědavost. Dočetly se prý v novinách, že na přechodu někdy izraelští vojáci bijí Palestince a bez zjevného důvodu je vracejí na Západní břeh.

V článku se píše, že když dotyčné aktivistky došly k vojenskému stanovišti - checkpoint 300 ležícímu mezi Jeruzalémem a Betlémem. tak prý: "Najednou k nám přišel izraelský voják, namířil na nás samopal a rozkřikl se, co tu pohledáváme." Dotyčné mu údajně tvrdily: "Jen jsme se přijely podívat na východ slunce nad osadou Har Choma." Překvapený voják prý jen zabručel, ať tedy aspoň zůstanou, kde jsou. "Ani o krok dál. Je to pro vás nebezpečné," sykne a odchází zpátky, jak praví autoři článku, ke svým uniformovaným kumpánům.

Použít toto dehonestující označení na vojáky a vojačky IDF (Israel Defense Forces), kteří tam sloužili v době krvavé série atentátů na obyvatele Izraele, je nechutné. Jen na počátku pro upřesnění: Israel Defense Forces nejsou složeny jen z židů ale i z dalších národností žijících v Izraeli.

Palestinská "Intifáda", kvůli které byly vybudovány přechody mezi palestinským Západním břehem a samotným Izraelem v hranicích z roku 1967, byla zahájena sérií atentátů, vražd a sebevražedných útoků. Které mířily hlavně na civilisty, specielně na mladé lidi a děti. Označit lidi ochraňující své spoluobčany před vrahy za "kumpány" ukazuje myšlení a podlost autorů. Slovo "kumpán" označujeme v češtině někoho zlého. Vrazi a zloději mají kumpány. Opilci a verbež všeho druhu se obklopuje lidmi, které nazýváme kumpány. Ale vojáci, kteří brání vraždění svých spoluobčanů? To jsou dle českých novinářů "kumpáni"?

Aby si čtenář mohl udělat představu, jak to asi skutečně bylo, podívejme se na pravděpodobnější obrázek události na "checkpointu". Autoři píší (o lidskoprávních babičkách z Machsom Watch): A teď tu stojí, ospalé, trochu nervózní a rozhodně mnohem méně kurážné než ve chvíli, kdy svou podivnou ranní misi plánovaly."

Protože, jak jsem již psal, dotyčný přechod znám osobně a sám jsem jím přecházel do Betléma a zpět, konstatuji, že to bych ty babky chtěl vidět. Jak jsou prý, dle líčení v článku, ospalé. Po pochodu po asfaltce v mrazivém ránu, po cestě dlouhé asi tři kilometry. Kolem silnice byla tehdy pláň plná skalisek a hromad kamení, křoví a bodláčí. Čtenář, který zná Španělsko, si takovou pláň dovede představit. Tu zimu, jaká dokáže být ráno v Izraeli, asi ne.

Tvrzení, že "najednou přišel izraelský voják", je nesmysl.. Voják k nim nemohl přijít "najednou". Obě strany se musely vidět nejméně půl hodiny před tím, než tam dotyčné dorazily. Hlídka na přechodu sleduje každého, kdo se přibližuje, zvláště pokud je to podivná skupina osob jdoucích pěšky.

Jak vypadal ten checkpoint 300 v době, kdy tam údajně došly ty starší dámy, vidíte na mnou pořízené fotografii. Na silnici mezi Jeruzalémem a Betlémem byly položeny betonové zábrany hlídané vojáky s vedle stála bouda z tvárnic. Jinak nikde nic. V záběru (pořízeném načerno) jsou vidět ti "hrozní" izraelští vojáci, jak se spolu baví. A naše skupina je moc nezajímá. Bylo poledne a Palestinci pracující v Jeruzalémě už byli v práci a do večera bylo daleko, tudíž se ještě nevraceli. Takže byl klid. Ostatně na začátku intifády byly možnosti přecházet "jen tak" dosti omezeny. Což autoři článku buď nevědí, anebo to tají.

Tvrzení, podsouvané českém u čtenáři, jak ten neurvalý izraelský zločinný voják najednou na babičky namířil samopal, je pro znalce poměrů jen vyčůranou lží. Každý izraelský voják má ve službě s sebou vždy svoji zbraň. Zacházení s ní je přísně kontrolováno a mířit na někoho lze jen za předem daných podmínek. Automatické pušky M 16 jsou běžně vidět. Nosí je v napjatějších dobách dokonce na ramenou občas třeba i učitelé, učitelky a rodičovský doprovod na výletech školáků. Útoky na židovské děti jsou totiž již od začátku dvacátého století oblíbenou disciplínou palestinských teroristů.

Tvrzení, že se aktivistky z Machsom Watch "přijely podívat na východ slunce nad osadou Har Choma ležící za hranicí, na Západním břehu", je nepravděpodobné. A voják by tomu určitě neuvěřil. Har Choma je kopec a východ slunce za ním je nesmysl. Českého čtenáře by také mohlo zmást slovo "osada", vnukající evropskému čtenáři představu nějakých domečků nebo něčeho provizorního. Jak ve skutečnosti vypadá Chomase můžete podívat na obrázcích. Podle mé paměti a podle Wikipedie je Har Choma židovská čtvrť v jihovýchodním Jeruzalémě (viz). Nachází se mezi židovským kibucem Ramat Rachel a Betlémem. Podle mé paměti a obrázků na netu jde o dosti velké a moderní město. Nejde tedy rozhodně o žádnou "osadu" na Západním břehu, ale o součást východního Jeruzaléma, o kterou se Izraelci a Palestinci přou. Palestinci na ni získali tzv. "nárok" tak, že v době útoku pěti arabských států na Izrael v roce 1948 tuto část Jeruzaléma obsadila jordánská vojska. Po dalším přepadení Izraele v takzvané "šestidenní válce" dobyl Izrael tuto část města zpět. Její půdu vykoupili a řádně zaplatili v době britského protektorátu Židé už ve 40. letech 20. století.

V roce 2008 žily v této městské čtvrti zhruba čtyři tisíce rodin, tedy minimálně 10 000 lidí. Je zde dvanáct školek, šest pečovatelských center o staré a nemocné, dvě gymnázia, tři lékařské kliniky a tři obchodní centra. V případě uvedené odpovědi by babičky izraelský voják nejpravděpodobněji sebral. Považoval by je za bezpečnostní riziko, jelikož blábolí nesmysly.

Vraťme se k těm židovským starším dámám. Článek o nich tvrdí, že "Tak takhle to tenkrát bylo. Takhle se před téměř třinácti lety začala rodit organizace jménem Machsom Watch." Aktivistická skupina složená z levicových a lidskoprávních aktivistek. Jedna věc je však jasná. Tak, jak to líčí článek, to tedy rozhodně nebylo.

Není totiž moc složité najít skutečné údaje, co to je Maschom Watch a jak vznikla. Machsom Watch, nebo Checkpoint Watch, je skupina izraelských žen, které sledují vojenská kontrolní stanoviště na "Západním břehu Jordánu" – tedy přechody "z" a "do" oblastí "Palestinské samosprávy". Z důvodů jejich údajně "morální" opozice vůči izraelské okupaci. Samy sebe popisují jako hnutí "politicky pluralitní" a obhajující lidská práva. Organizace se údajně skládá pouze z izraelských žen, které mají sklon mít "liberální a levicové postoje".

Článek má dojmout čtenáře tím, jak prý organizaci založily uvědomělé izraelské ženy samy samotinké. Ovšem lže, jak když tiskne. Zda z neznalosti či záměrně, to nevím. "Dobře informované kruhy" tvrdí, že v tom založení měli nějaké prsty i muži.

Vzpomeňte si na světově proslulé uvědomělé ukrajinské odhalovačky ňader, nazývající se "Femen", které jezdí po celém světě, aby "bojovaly za lidská práva" máváním (nikterak zvláštních) prsisek. A dušovaly se, jak jsou uvědomělé feministky a fuj chlapi jsou hnusní falokraté a jen a jen gender zachrání svět.

Až prasklo, že celou tu skupinu a divadlo kolem ní vymyslel a řídí jeden ukrajinský "macho" Viktor Svjatskij. Členky hnutí ho, když to prasklo, popsaly jako "sexistického despotu". Který na tom dobře vydělává. A jak pravila jedna z nich, má "k dispozici ve všem poslušné" členky. Izraelské postarší babičky nejsou pravděpodobně machistickým objektem sexuálního zájmu, ale ani ony nic nezaložily.

Machsom Watch byl založen v roce 2001 několika osobami. První se jmenuje Ronnee Jaeger (Ronnee je ženské i mužské jméno) a je to bývalý/lá aktivista/tka za lidská práva z Guatemaly a Mexika. Další osobou je Adi Kunstman, který/á dorazil/a do Izraele ze Sovětského svazu v roce 1990 (Adi je ženské, ale i mužské jméno a je to také název vesnice v Izraeli). Poslední je osoba jménem Yehudit Keshet a jak je uváděno, je to ex-zkušený/á ortodoxní student/ka studující etiku Talmudu.

Z Googlu ani jiných pramenů nelze zjistit, zda jde o ženy či muže. Jsou uváděny obě možnosti. Ale to je z našeho pohledu jedno. Rozhodně nebyly zakladatelkami hnutí Machsom Watch nějaké izraelské babičky "z lidu", jak tvrdí článek. Ale zkušení/é a nikterak bezvýznamní/é vzdělaní/é aktivisté/tky.

A naprostým výmyslem už je tvrzení z článku že "o kontrolách Palestinců vojáky židovského státu aktivistické babičky jen četly v novinách". Nevidět o tom reportáže v televizi v Izraeli prostě nešlo. To si z nás autoři dělají srandu. Nebo nás mají za blbce. "Nevidět" by bylo možné, jen kdyby "babičky" bydlely někde v poušti v domově důchodců a bez televize. Nebo si autoři myslí, že se v Izraeli bydlí ve stanech bez elektřiny a vysílá tam jen "státní televize" na jednom kanále? (Mimochodem, vysílá tam i specielní kanál izraelské televize v ruštině.)

Co je to ta " druhá intifáda"? (česky: "procitnutí" či doslova "lidové povstání") Ta je známá také jako Intifáda al-Aksá. A co je to vlastně "al Aksá? "

Mešita al-Aksá ("Nejvzdálenější mešita" [od Mekky]) je za a) název jižní samostatné mešity, která je součástí komplexu náboženských budov v Jeruzalémě, známých mezi Araby a muslimy jako al-Haram al-Qudsi aš-Šaríf (Vznešená svatyně). Ovšem za b) je Al-Aksá dle muslimů vlastně celý komplex, kterému židé a křesťané říkají "Chrámová hora".

Před samotnou budovou mešity je studna – pramen, z kterého dle pověsti pil Ježíš se svojí matkou Marií, ale také Mohamed. Obrázek jsem fotil v době druhé intifády, kdy na Chrámovou horu nesměli žádní izraelští židé podle požadavku Palestinců a žádní palestinští muži mladší 60 let podle požadavku Izraele. Takže tam bylo krásně volno.

Mešita Al Aksá a pramen

Po sérii teroristických útoků zorganizovaných Palestinci v době druhé intifády byly zavedeny kontroly všech přechodů a namátkové kontroly byly prováděny po celém území. Vražednou brutalitu útoků na autobusy plné lidí, na taneční kluby pro mládež (jako na Delfinárium v Tel Avivu) a další bylo nutno zarazit. Protože náš tisk prý z "humanitních důvodů" uveřejňuje obrázky z atentátů hezky "upravené" a "z dálky" (což se týká i atentátů páchaných jedněmi muslimy na druhých) ukažme si, čemu Izrael čelil. Mimochodem, oběťmi byli i izraelští Palestinci, např. v Haifě. V pátek 29. března 2002 v supermarketu na předměstí Jeruzaléma explodovala nálož. Podle agentury AFP ji na svém těle odpálila šestnáctiletá Palestinka. Na místě zůstali včetně atentátnice tři mrtví a nejméně šestnáct lidí bylo vážně zraněno. Mezi mrtvými byl podle svědků také strážce, který se ženu zdráhal pustit těsně před explozí dovnitř.

Podle zpráv v tisku dne 31. března 2002 vybuchla v restauraci v Haifě další bomba, která zabila 18 a zranila dalších více než 30 osob. 30. března zaútočili Palestinci opět v Haifě. Následující obrázek ukazuje následky atentátu v Tel Avivu na další autobus a další pak následky dalšího atentátu v Tel Avivu. Tam sebevražedný atentátník odpálil v telavivské kavárně nálož. Při atentátu zemřel a podle policie a zdravotníků zranil nejmíň 24 hostů, šest z nich vážně.

Izraelská armáda zahájila blokádu všech palestinských měst na autonomním území Západního břehu Jordánu. Je to reakce na protiizraelský atentát 2. června 2001, při kterém v Tel Avivu zahynulo 21 lidí a asi 120 bylo raněno. Následkem série atentátů bylo nutno uzavřít hranice. A postavit zeď. Mainstreamová "uvědomělá" (čti antisemitská) evropská media spustila řev.

Tlačenice a zmatky na přechodu byly zpočátku běžné

Na hranicích mezi Izraelem a Západním břehem tak vznikl problém. Obr- 8/2 Do té doby chodily desetitisíce palestinských obyvatel Betléma do Jeruzaléma, kudy chtěly, třeba cestičkami po pláni. Ovšem mezi nimi pak chodili i sebevražední teroristé s výbušninami na těle anebo komanda vraždící vybrané židovské oběti. Takže bylo nutno vybudovat provizorní kontrolní body, zadrátovat hranice a rychle vystavět betonovou zeď.

Naše media mají prazvláštní zvyky. Televizní zprávy vždy udělají záběr před nejopadanější českou zdí, před nejzchátralejším domem ve vesnici a většinou "rozmlouvají" s osobami s nejnižším IQ a sociální statusem. U obrázků z Izraele a hlavně u izraelských vojáků tomu není jinak. Záběry ukazují izraelské vojáky coby vždy zachmuřené, často špinavé, co nejnesympatičtější zbraněmi ověšené osoby. Aby se to hodilo k textu v 99 % líčícího, co zase hrozného izraelská armáda. provedla. V první části článku jsme viděli jednu izraelskou vojačku, teď vám ukáži izraelskou armádu, jak ji v našich mediích nikdy neuvidíte. obr. 10 -2. Na obrázku vidíte tu "hroznou vražednou armádu", jak její dámská část, tvořící 50 % "vojáků", jí svačinu při čekání na vystřídání do služby. Místo: Starý Jeruzalém.

Foto: 1, 4, 10 autor. ostatní Wikipedie a internet

Pokračování příště