Velmi obtížná otázka. Neznám nikoho, kdo by ji správně odpověděl. Hádejte a neuhádnete. Ve světové tabulce největších spotřebitelů omamných nápojů je totiž Indie.

Ze solidního britského zdroje (The Economist, 20.2.2016) jsem se právě dozvěděl, že Indie, v pořadí druhý stát na světě s největším počtem obyvatel, je tím třetím největším spotřebitelem alkoholu, ohnivé vody. V případě obliby potentní whisky je dokonce držitelem globálního primátu - numero uno.

Tedy cosi zcela k nevíře. Přece by se ve vztahu k ohnivé zabijácké vodě spíš dala předpokládat důkladná náklonnost na šíré Rusi, mezi Irčany, Angličany,Němci, ba i mezi námi Čechy, zejména vynikajícími svými pivařskými sympatiemi. Myslí jsem zabloudil hodně do minulosti, když jako člen vědátorské expedice jsem celé ďábelsky žhavé léto strávil v přemnoha koutech Indie setkáváním s potentáty, kapitány průmyslu, všemožnými tvory, seznamovat se s tamějším pokrokem.

Momentálně v tomto roce 2016 Indie je federací 29 států a sedmi union territories, centrálně spravovaných. Velikou většinou to tedy je záležitost jednotlivých států, jejich počínání, priorit. Však i státy se prezentují s mnoha rozlišnými tvářemi, od vyprahlých pouští Radžastánu až do zelené džungle Keraly. Už tehdy a vlastně do těchto dnů s převážně komunistickou vládou - nadále věrní marxisté-leninisté, byť i časteční katolíci.

Vybavuje se mi zážitek ze státu Gudžarátu, rodišti velikána Mahátmy Gándhího, rovněž rodiště Narendry Modiho, nynějšího ministerského předsedy, s dosud oprávněnou pověstí energického novátora. Naše tehdejší upocená expedice se usídlila v nyní hodně milionovém Ahmadabadu. Na zdi v přidělené komoře jsem studoval podrobné předpisy, co se smí a nesmí. Sazebník s podrobnými přirážkami, mezi nimiž jsem postřehl poplatek za použití místního telefonu. Proč bych a jak bych něco takového měl použít, domluvím se snad gudžarátsky? V recepci se mi typickou indickou staccato angličtinou dostalo vysvětlení: i když nejsem obeznámen s místním jazykem, poplatek mi bude účtován za lahodný pocit při pomyšlení, že je mi poskytována příležitost tak učinit, i když ovšem tak neučiním.

Bažím po alkoholu, a proto se v recepci přeptám, jak a kde se ho zmocnit. Dozvěděl jsem se, že v rodném státě ctnostného Mahátmy Gándhího zákon něco takového nedovoluje, ale s ohledem na skutečnost, že jsem cizinec, připouští se výjimka, která opravňuje vystavit mi zvláštní průkaz v podobě cestovního pasu. V něm jsem označen jako alkoholik, opravňuje mě k požívání ďábelské tekutiny. Zakoupil jsem láhev místní whisky, tuším, že s označením Černý rytíř, každopádně ohavnost,obdařivší mě pořádnou kocovinou. Teď po mnoha letech se dočítám, že nejpopulárnějěí značky na vývoz jsou Royal Stag a Officer’s Choice.

Každý indický stát kontroluje takový byznys, přiráží poplatky, zmnohanásobuje daňové vydírání. Jihovýchodní stát Tamil Nadu si zřídil monopol nad vším alkoholickým a touto agendou zaměstnává 30.000 úředníků. Odhaduje se, že tento druh alkoholu ročně usmrtí či aspoň oslepí 1700 takových konzumentů.

Velmi přísní jsou v hlavním městě New Delhi, kde zákon dovoluje beztrestné popíjení pouze po dosažení 25. narozenin. Nejeden indický stát se bez úspěchu pokoušel o vzkříšení absolutní prohibice - onoho neúspěšnho amerického precedentu z dvacátých let dvacátého století.

Manipur a Mizoram, dva státy ve vzdáleném severovýchodním koutu Indie, vzdaly pokusy se touto agendou vůbec zabývat.

Stát Andhra Pradesh, s nemalým počtem 51 milionů obyvatel, zdaněním alkoholu do své pokladny ročně získá aspoň dvě miliardy dolarů.

Nadále rostou již tuze značná urbanistická centra: Chennai (dřív znám jako Madras) s odhadovaným počtem 7 milionů obyvatel, taktéž se rozrostlo Bangalore, nejmodernější, technicky nejvíc vyspělé, Kolkata (dřív Calcutta) - 15 milionů, New Delhi - 16 milionů. V Mumbai (původně Bombaj) - 18 milionů, se vyžaduje licence, povolení. Průkaz s celoživotní platností pro svého držitele stojí 1000 rupií, kdežto jednodenní povolení přijde na 5 rupií. Teoreticky, porušení těchto předpisů hrozí potrestáním až do pěti roků odnětí svobody, ale prakticky se tak nestává.

- - -

Indie s celkovým počtem obyvatel přesahuje jednu miliardu a k tomu dalších víc než sto milionů. Pouze Čína jich - prozatím - má víc a nebude velkým překvapením, jestliže Indie se svými přemnoha miliony davů předběhne Čínu i teď po jejím zrušení zákazu druhého dítěte do rodiny.

Indové mluví 1600 jazyky a dialekty, jejich naprostá většina (83 %) se nábožensky ztotožňuje s hinduismem. Muslimů, následovníků Alláha, je 11 %, čili víc než 100 milionů věřících, oficiálně zarputilých nepřátel čehokoliv alkoholického. Ačkoliv Indie je onen třetí největší konzument alkoholu na světě, naprostá většina národa se ho z náboženských důvodů nikdy nedotkne. Byl jsem tam na několika svatbách, při nichž se podílel na luxusníxh hodech, ale místo přípitku se šampaňským jsme maximálně ucucávali jakési limonády.

Jižní Asie, onen indický subkontinent, se dočkal své nezávislosti v roce 1947. Té předcházela agonie mnohamilionového stěhování, s obrovským utrpením a vzájemným vražděním, přemnohé masakry a ztráty na životech. Tak vznikl Pákistán, národ 160 milionů (census 2007 E), s oficiální řečí urdu a islámem jako státním náboženstvím pro víc než 95 procent národa.

Ti rozhodně si netroufají alkoholu holdovat.

KONEC