Stát se Švédem bude zase o něco těžší. Anebo naopak, stát se jím bude zase o něco nutnější pro ty, kdo budou chtít ve Švédsku dlouhodobě žít. Tak by se dalo shrnout poselství, které do světa vysílají tamní politici. Třeba tím, jak zní nový zákon o imigraci.

Ten bylo potřeba schválit tak jako tak, protože za pár týdnů vyprší platnost normy schválené jen dočasně v roce 2016 v reakci na migrační vlnu do Evropy. Ta měla rychle zarazit příliv lidí zvenčí. Už jen z těchto důvodů probíhá ve Švédsku aktuální debata o tom, jak má země, tak atraktivní pro přistěhovalce i uprchlíky, dále regulovat příchod cizinců.

A to přesto, že počty lidí žádajících o azyl od roku 2015 stále klesají, nyní na méně než desetinu – a méně než před imigrační vlnou. I tak nový zákon v určitých ohledech ještě zpřísní podmínky, za jakých bude moct cizinec na území Švédského království pobývat.

Jako všeobecné pravidlo se zavádí, že povolení se budou nejdříve udělovat dočasně. Tedy ne rovnou trvale, jak tomu bylo před rokem 2016, než byl zaveden zpřísněný dočasný zákon reagující na imigrační vlnu.

Není jisté, jestli to povede k tomu, že lidé budou po vypršení lhůty ze Švédska nuceni odcházet. Pravděpodobně ne, ale úprava reaguje na pocit velké části společnosti, že určitá oprávnění se dosud udělovala příliš velkoryse. Složitější bude také pozvat si do země příbuzné a obecně se zpřísňují očekávání vůči žadatelům ohledně schopnosti zajistit si obživu a ubytování.

Novinkou je, že se bude zkoumat žadatelův dosavadní způsob života, znalost švédských občanských reálií a také švédského jazyka. Nejen při udělování občanství, ale i pro povolení k dočasnému pobytu. To by se tedy v podstatě týkalo i studentů, kteří přijedou na dlouhodobější pobyt – i ti by museli složit zkoušku ze švédštiny. V debatě politiků padají věty jako „nemůžeme nechat přijít do Švédska celý svět“.

Všechny tyto změny představují pro švédskou společnost obrovskou mentální transformaci. Švédsko bylo po velkou část 20. století zemí, ze které se spíše odcházelo, většinou do zámoří, na útěku před chudobou. Teprve v poválečných letech se království stalo cílem mnoha uprchlíků i vystěhovalců a ti se často setkávali s velmi velkorysým přijetím.

V samotné švédské společnosti ve prospěch tohoto způsobu uvažování hrála dvě důležitá přesvědčení. Za prvé, že domácí kultura je chudá a příliš jednolitá a bylo by dobře ji propojit s jinými. A za druhé, že náhle zbohatnuvší a válkou nezasažená společnost má své povinnosti vůči méně šťastným částem světa. Švédové ve své roli velkorysých pomocníků našli zálibu a image humanitární supervelmoci se stala součástí novodobé národní identity.

Nad dosavadním trendem panovaly pochybnosti už před rokem 2015, ale ve Švédsku není zvykem říkat nahlas nepříjemné věci. A už vůbec ne o lidech, kteří jsou považováni za znevýhodněné, jako jsou příchozí z chudých a rozvrácených zemí.

Teď je to levicová vláda sociálních demokratů a zelených, která přišla s relativně přísným zákonem, a v parlamentu navíc leží ještě přísnější verze zákona čtyř pravicových stran. Jednou z nich jsou Švédští demokraté, ze kterých se stala protestní strana pro mnoho nespokojených voličů. A její hrozící úspěch také pomáhá změnit mínění politiků.

Debata o zákonu se odehrává v době, kdy Švédsko řeší vlnu násilí na ženách. Během několika týdnů tam bylo zavražděno pět žen, obvykle svými partnery nebo známými. Veřejnost je pobouřená novým společenským fenoménem a nahlas přemýšlí o tom, jak k tomuto úpadku chování švédských mužů přispěl covid a jiné podobné faktory. Málokdo říká nahlas, že čtyři z pěti pachatelů jsou lidé s imigračním pozadím, to by nebylo švédské. Ale zákon o zpřísnění podmínek pro imigraci to protlačit pomůže.