Letos 18. srpna jsem na svém blogu zveřejnil článek pod titulkem Za devět gramů konopí vězení, šikana a psychický teror. Pojednával o Naamě Issacharové, mladé Izraelce, která byla v Moskvě zatčena a uvězněna.

Stalo se to v dubnu letošního roku. Naama se vracela z turistické cesty v Indii. Přes ruskou metropoli, kde na letišti čekala na spoj do Tel Avivu. Ruské orgány našly v jejím zavazadle DEVĚT GRAMŮ (podle některých serverů devět a půl či deset gramů) cannabisu. Naama byla zatčena, vzata do vazby – a od té doby jsme čekali na rozsudek.

V pátek 11/10 jsem se k PC a podrobným zprávám na severech dostal až po šesté večer. Nejprve jsem otevřel gmail a v něm našel následující zprávu z izraelského ministerstva zahraničí:

Jednou větou: Izrael vnímá trest pro Naamu Isacharovou jako tvrdý a nepřiměřený.

Začal jsem tušit, že je zle. Mé tušení se vzápětí potvrdilo: všechny izraelské servery, které sleduji (Jpost, Times of Israel, Arutz Sheva, Ynet, televize KAN11) přinesly na čelném místě tu děsivou zprávu:

NAAMA BYLA ODSOUZENA ZA (ZAOKROUHLENĚ) DESET GRAMŮ KONOPÍ NA SEDM A PŮL ROKU VĚZENÍ!

Ruská justice ji považuje – v rozporu se vší logikou – za pašeračku drog. Je to zdravým rozumem sotva pochopitelné obvinění: Naama přiletěla se zavazadlem, které měla na letišti u sebe a pak ho při odbavení dala i s konopím na pás – těžko tedy mohla plnit roli pašeračky. Ovšem logiku v rozhodování ruské justice nehledejme. Tamní prokuratura naopak tvrdí, že zavazadlo Izraelky vstoupilo do ruského vzdušného prostoru s drogami a tudíž se o pašeračku samozřejmě jedná.

Za její propuštění orodoval u Putina opakovaně premiér Netanjahu. Marně.

Naama Issachar

Některé servery informovaly, že v celé věci hraje roli politika. Rusové prý projevili ochotu Naamu propustit v rámci výměny vězňů. Izraelci by jim za ni vydali Alexeje Burkova, ruského hackera, který je od konce roku 2015 v izraelské vazbě. Do té se dostal poté, co byl zatčen jako osoba hledaná Interpolem, přičemž zájem o jeho vydání mají Spojené státy. Viní ho z podvodů a kybernetické trestné činnosti. Nejvyšší soud v Jeruzalémě dal letos po Burkově odvolání souhlas s jeho vydáním do USA – proto nemůže poslán do Ruska výměnou za Naamu.

Není divu, že rodina považuje Naamu za rukojmí ruského režimu.

Izrael bude i nadále usilovat o její propuštění. Doufejme, že tato snaha bude úspěšná. Naděje umírá poslední.

Otázka na závěr: Lámu si hlavu nad tím, kolik by asi Naama v Rusku „vyfasovala“, kdyby u ní našli ne deset gramů konopí, ale deset kilogramů heroinu (jako u jisté Češky v Pákistánu). Osm let? Deset? Sedmdesát? Doživotí? (Vím, že odpověď najdu v trestním zákoníku Ruské federace. Jen se tak ptám.)