Rusko v důsledku vleklých a stupňujících se sporů se Západem opět zvažuje radikální opatření avizované už několikrát z mnoha oficiálních míst – a sice tzv. dedolarizaci, což v praxi znamená přechod na platby výlučně v rublech a zákaz dolarového oběhu.

Obyvatelstvo se prý nemá čeho obávat: o úspory v dolarech Rusové nepřijdou a samotný přechod na výlučné použití rublu se bude odehrávat postupně.

Některá prokremelská média to opakovaně komentovala v duchu fráze: „Putin tím zasadil Spojeným státům smrtící ránu.“ Ale kdepak. Tudy cesta k prosperitě nevede.

Prakticky všichni ekonomové bez výjimky pokládají tuto Putinovu iniciativu spíše za žertovný a z části propagandistický pokus zvládnout tíživou hospodářskou situaci.

Dedolarizaci totiž klasifikují coby formu sebepoškozování, jako když se voják (například z jedné ze zemí NATO, abychom byli dostatečně korektní) střelí sám do vlastní nohy.

Steven Hanke, profesor baltimorské univerzity Johnse Hopkinse a svého času autor projektu převodu ekvádorské ekonomiky na dolary, připomíná, že 99 % veškerých mezinárodních transakcí probíhá s dolarovou účastí. To znamená, že bez dolarů není možná žádná mezinárodní operace.

Vyúčtování v dolarech je velmi snadné a především levné pro celý svět. Dolar má postavení rezervní měny nikoli proto, že všichni lidé na planetě tak ortodoxně milují Spojené státy, nýbrž proto, že americká měna je stabilní a je to efektivní globální nástroj obchodní výměny.

Pokusy povýšit vlastní měnu na světovou úroveň zde už v minulosti byly, ale pokaždé skončily neúspěchem.

Čína svého času prosadila jüan do tzv. měnového koše MMB, což bylo zjevně ryze politické rozhodnutí. Dodnes však jüan nehraje na mezinárodních trzích významnější roli (v podobě rezervní měny).

I kdyby se Rusko ve svém protidolarovém tažení za svobodu své měny spojilo s Čínou, Tureckem a Íránem, výsledek by byl zcela identický. Rubl je totiž nezralá měna citlivá na vnější a vnitřní otřesy.

V seznamu nejslabších světových měn je dokonce rubl hodnocen v jako pořadí pátý odspodu, slabší už jsou jen argentinské peso, turecká lira, brazilský real a jihoafrický rand.

Dokonce kupříkladu maďarský forint, i když je objektivně slabý, je hodnocen jako silnější a stabilnější nežli rubl. A to všechno i přes stoupající ceny ruské ropy a zemního plynu.

Steven Hanke se proto domnívá, že Vladimír Putin nakonec vyhodnotí situaci zcela pragmaticky a uvědomí si veškeré negativní dopady tohoto kroku.

Pokud by totiž světová rezervní měna byla v Rusku skutečně stažena z oběhu, v zemi by se vytvořil obrovský černý trh a dolar by se tím stal nástrojem a předmětem roztodivných spekulací všeho druhu.

Dá se říct, že peníze mají v zásadě tři klíčové funkce: ta první - stanovení relativní hodnoty zboží – může být ovlivněna politicky, poměřovat lze jednoduše v centimetrech nebo v kilech.

Druhá funkce je varianta spoření, možnost peníze schovat a použít, až bude třeba. Jak ale víme, inflace je v Rusku relativně vysoká a který racionálně uvažující člověk by za této situace schraňovat své úspory v rublech, jestliže za pár let ztratí minimálně pětinu hodnoty?

Třetí funkce, možná ta nejdůležitější: peníze jsou prostředkem výměny. Každý prodávající vychází z premisy, že peníze, které jsme mu dali za zboží, může utratit kdekoliv a kdykoliv někde jinde, kde si ve zhruba stejných cenových relacích může nakoupit jiné zboží.

Pokud by tedy byl vnitřní obchod v Rusku prováděn výhradně v rublech, podnikatelé pozbudou oné fundamentální jistoty, že na globálním trhu budou moci za kopějky nakupovat či investovat.

I kdyby třeba takové Turecko mermomocí chtělo, Turci nebudou prodávat své zboží za ruble, neboť v jejich obchodech se zbytkem světa hraje Rusko pouze marginální úlohu.

Hra Moskvy na chytrou horákyni se zkrátka v tomto případě opravdu nedaří, neboť naráží na objektivně prokazatelné ekonomické překážky.

Je proto nanejvýš pravděpodobné, že Rusko tento monstrózní projekt definitivně anuluje a pošle k ledu.

V opačném případě by se z kýžené dedolarizace mohla nakonec rekrutovat spíše všeobecná demolarizace.

A takovýto geopolitický a hospodářský paragliding si Vladimir Putin prostě nemůže dovolit.

Sázet v tomto případě na loajalitu a vlastenectví Rusů (či kteréhokoliv jiného národa) by bylo v každém případě eufemisticky řečeno značně naivní a ruský prezident naivitou rozhodně netrpí.