25.5.2022 | Svátek má Viola


ROZHOVOR: Ve Finsku nelze citovat Bibli

21.1.2022

Byla jste nejen jedenáct let předsedkyní křesťanských demokratů během jejich nejúspěšnějšího období ve finské historii, ale také jste jako jediná křesťanská demokratka sloužila ve vládě jako ministryně vnitra. Co se podle vás od těch dob změnilo, že najednou finská policie stíhá občany jen za citování Bible?

Jsem poslankyní 26 let a po celou dobu se hlásím ke své víře a ke křesťanským hodnotám. Během mé poslanecké kariéry se mi dostalo mnohé kritiky, a to i ohledně výroků, za které jdu nyní k soudu. Byla jsem velmi překvapena, přímo šokována, mým stíháním z rozhodnutí generálního prokurátora. Přijde mi neskutečné být trestně stíhána za to, že jsem nahlas vyjádřila svou hluboce zakořeněnou víru v zemi, která má tak hluboké kořeny ve svobodě slova a náboženského vyznání. Nikdy jsem si nemyslela, že vyznání biblické víry může být považováno za nezákonné. Je pro mě nepředstavitelné, že by se klasické křesťanské názory a doktrína většiny náboženských denominací staly nelegálními.

V naší společnosti silně roste tlak na to, abychom se drželi dál od vlivu křesťanské víry. Je to vidět jak v politických diskusích, tak při rozhodování – ať už jde o ochranu života od jeho početí, o konec života, nebo o manželství. Vyjádřit názor, že manželství je svazek mezi jedním mužem a jednou ženou, nebo že homosexuální akty jsou hříšné, se stalo politicky nekorektním.

Päivi Räsänenová

Generální prokurátor proti mně vznesl celkem tři samostatná obvinění: za tweet, který jsem napsala v roce 2019, za brožuru „Stvořil je jako muže a ženu“, kterou jsem napsala v roce 2004, a za rozhlasový rozhovor „Co by si Ježíš myslel o homosexuálech?“. Jsem tedy nyní podezřelá z „etnické agitace“ proti skupině. Trestní oznámení na mě podal občan a policie zahájila ve věci mého tweetu trestní stíhání.

Pokud poslanec, zákonodárce, který je ve funkci posledních 26 let, nerozpozná, že se jedná o potenciálně trestný čin, jak pak může odhalit takový potenciální trestní čin občan?

Je nešťastné, jak nekriticky i církve přijaly velmi liberální postoj ke křesťanství a jak podporují zejména všechen ten LGBT aktivismus. Je škoda, že většinová církev ve Finsku o těchto otázkách tolik mlčí. Ačkoli je naše Evangelická luterská církev ve Finsku stále většinovou církví, většina občanů již základní doktríny a přesvědčení křesťanské víry nepřijímá. (K Evangelické luteránské církvi se ve Finsku hlásí 67,8 % všech obyvatel, tedy asi 96 % všech věřících, pozn. ABJ.)

Říkáte, že „mnoho konzervativně smýšlejících lidí mlčí, zatímco skupina obhájců sexuálních menšin je velmi agresivní a dobře organizovaná“. Jaký je podle vás důvod? Proč jsou konzervativci zticha a nedokážou se také organizovat?

Ozvalo se mi mnoho mladých lidí, kteří mi říkali, že se bojí, že když budou označeni za křesťany věřící v Bibli, bude to překážkou v jejich kariéře a společenském přijetí. Obávám se, že v budoucnu budou mít křesťané, kteří žijí podle učení založeném na Bibli, nastavenu vyšší laťku.

Už samotné policejní vyšetřování mělo takový dopad, že se křesťané ve Finsku více bojí dát najevo své přesvědčení a názory založené na Bibli – například na manželství nebo na etiku sexuálního chování. Vyšetřování a dokonce i jen sama možnost obvinění v praxi vytváří autocenzuru
a podkopává svobodu projevu křesťanů.

Finská společnost je v otázkách, které mají bytostně co do činění s hodnotami, velmi rozdělená. Problém je v tom, že skutečně mnoho konzervativně smýšlejících lidí o důležitých otázkách mlčí, zatímco skupiny prosazující sexuální menšiny jsou velmi agresivní a dobře organizované a silně ovlivnily vývoj církve, médií i myšlení lidí.

Ale existují také povzbudivé příklady. Mnoho křesťanů ve Finsku se probralo, aby bránili víru a náboženskou svobodu. V červnu bylo založeno Finské sdružení pro svobodu slova a náboženského vyznání na podporu nejen tohoto konkrétního mého případu, ale možná i podobných případů v budoucnosti. V červenci se před budovou našeho parlamentu sešlo přes tisíc lidí s Biblemi v rukou, aby společně ukázali silnou podporu svobodě Božího slova.

Zmínila jste, že se vám ozývají mladí lidé, kteří se bojí přihlásit k víře, aby jim to nepoškodilo kariéru. Mohla byste uvést nějaké konkrétní příklady ve Finsku?

Nálady vůči křesťanství jsou obecně čím dál tím nepřátelštější. Pravidelně jsem zvána, abych promluvila na akcích křesťanské mládeže, a neustále tam slyším, jak se bojí veřejně přiznat k víře na univerzitách nebo na svých pracovištích. Mladí lidé se bojí mluvit o svém křesťanském přesvědčení nebo o svých tradičních názorech na manželství. Mnoho studentských komunit má vůči křesťanům posměšný postoj a studentské odbory vyjadřují velmi liberální názory.

Vzestup cancel culture, „kultury rušení“, veřejné očerňování a vytlačování člověka, který zastává určité přesvědčení, mimo média nebo profesní kruhy, je hrozbou pro každou svobodnou společnost, která o sobě prohlašuje, že je tolerantní a rovnoprávná.

Obhajujete svobodou slova, jste proti cenzuře a autocenzuře. Co to ale je ta svoboda slova? Má nějaké hranice?

Svoboda slova, svoboda vyznání a svoboda projevu jsou pevně zaručeny v mezinárodních úmluvách o lidských právech a ve finské ústavě.

Svoboda slova je právo vyjadřovat názory a myšlenky bez obav z cenzury, omezování nebo právních sankcí. Svoboda projevu je charakteristickým znakem svobodné společnosti a zahrnuje svobodu vyjadřovat myšlenky, které někteří mohou považovat za zraňující nebo urážlivé. Samozřejmě existují hranice svobody projevu, jako ve všech zemích, ale tato omezení sama o sobě musí být velmi omezená. Když dojde na zákony o takzvaných „nenávistných projevech“, myslím si, že by se zákon měl týkat lidí, kteří podněcují ostatní k páchání násilí nebo jiných trestných činů, ale projevy, které mohou někteří lidé považovat za urážlivé nebo útočné, by neměly být kriminalizovány.

Musíme mít na paměti, že neexistuje žádná všeobecně uznávaná definice „nenávistných projevů“. Nikdo přesně neví, co to je. Pokud by „hate speech“ byla v naší legislativě, hrozilo by velké riziko, že omezí naši svobodu vyznání a svobodu slova.

Trestní oznámení, a z nich vyplývající trestní řízení, jsou pokusy o omezení svobody projevu a svobody vyznání. Stejný vývoj je patrný v celé Evropě. Je však zvláštní, že jsme ve Finsku zašli tak daleko. Nutí mě to přemýšlet o finlandizaci: kdysi jsme se báli veřejně kritizovat Sovětský svaz. V dnešní době je politicky nekorektní říkat cokoliv negativního o genderové ideologii. Křesťanský pohled na člověka je v současnosti mnoha způsoby napadán.

Lze situaci změnit k lepšímu na národní nebo mezinárodní úrovni? Finsko je stejně jako Česká republika členem Evropské unie. Co vlastně dělá Evropská unie pro svobodu vyznání?

Můj případ je precedentem nejen ve Finsku, ale také v širším měřítku. Hluboké obavy o svobodu projevu a svobodu vyznání se totiž neomezuje pouze na Finsko. Můj případ je pozorně sledován mezinárodními médii a rozhodnutí soudu bude významným precedentem, který v budoucnu ovlivní evropskou legislativu.

Svoboda slova je zaručena národními ústavami a mezinárodními smlouvami. Země by měly dodržovat své národní a mezinárodní závazky ochrany svobodu projevu. Když nastanou případy takové, jako je ten můj, mezinárodní společenství by mělo vyjádřit své znepokojení nad takovými útoky na svobodu slova.

Pokud jde o Evropskou unii, zatímco v minulosti odvedla dobrou práci při propagaci svobody vyznání mimo Unii, pro svobodu vyznání uvnitř Unie dělá jen velmi málo. A, bohužel, post „zvláštního zmocněnce EU pro svobodu vyznání“ je již více než dva roky neobsazen – což naznačuje aktuální priority Evropské komise.

Vyzýváte ostatní, aby využívali svobodu slova a náboženského vyznání. Jak by to měli dělat? Nemyslíte si, že váš případ odradí mnoho jinak možná i odvážných lidí ozvat se nahlas?

Doufám, že tento případ otevře příležitosti k šíření Evangelia, že se křesťané nebudou bát v těchto náročných časech promluvit a že můj případ vytvoří pozitivní precedent do budoucna – ohledně křesťanů a jejich práva vyjadřovat svou víru na veřejnosti.

Je důležité, abychom pochopili, že křesťanský pohled na lidské bytosti je založen na přirozené a rovnocenné důstojnosti všech lidí. Učení o manželství a sexualitě v Bibli pochází z lásky, nikoli z nenávisti. V demokratické zemi musíme umět nesouhlasit a vyjádřit svůj nesouhlas. Věřím, že nejlepší reakcí je více diskuse, ne cenzura.

Je vážným porušením svobody vyznání, pokud je porušováno právo souhlasit s učením Bible. Soud se bude konat příští pondělí, 24. ledna. Jsem připravena bránit svobodu slova a náboženského vyznání u všech soudů. U soudu budu apelovat na svobodu vyznání a řeknu, že mé názory představují tradiční názory křesťanských církví na manželství. Vyzývám všechny křesťany, aby využívali své svobody. Jinak se prostor pro využití našich práv ještě zmenší.

****************************

Päivi Räsänenová (*1959) je finská lékařka, křesťanskodemokratická poslankyně a autorka sedmi knih. Od roku 1995 je poslankyní finské jednokomorové sněmovny, byla předsedkyní finských Křesťanských demokratů (2004–2015) a ministryní vnitra (2011–2015). Je členkou Evangelické luteránské církve, s manželem, evangelickým pastorem, vychovali pět dospělých děti. Ve Finsku je vyšetřována kvůli tweetu z roku 2019, ve kterém sdílela ofocený odstavec z Nového Zákona. Soudní proces bude zahájen v pondělí 24. ledna 2022.

Rozhovor vedly Hana Lipovská a Jana Bobošíková, leden 2022.

Institut svobody a demokracie

Päivi Räsänenová