Říká se jim „osadníci“, „jestřábi“, kteří nechtějí ohnout hřbet, nejvíc „nelegální“ obyvatelé země, které se rezoluce OSN, EU, džihádisté a američtí wokeisté vždy snažili a dodnes snaží vyhnat z jejich domovů. Všichni mluví o Izraeli, málokdo s Izraelem, ještě méně s „osadníky“

V Samařsku platí, že čím více ten který Izraelec žije ve východní části, tím více prokazuje svou nezlomnost. Jedná se o sto tisíc Izraelců, kteří žijí mimo tisíce kilometrů bariér, zdí a plotů, které uzavírají „hranice“ židovského státu před rokem 1967.

Jde o území, které se rozprostírá od hranic s Libanonem až po nejzazší jih, kde je život Izraelců každý den spojen s přízrakem nejistoty. V nejzazších oblastech Judeje a Samaří jsou útoky Arabů na tam žijící Židy velmi časté, a přesto jsou právě tito Židé mainstreamovými médií a levičáky na celém světě nejvíce démonizováni a špiněni v nacistickém stylu, ale pravdou je, že se jedná o ty nejstatečnější lidi v celém Izraeli.

Z Rechelimu, malé a izolované obce pojmenované po dvou izraelských ženách zabitých palestinskými teroristy, kde vinařství Tura vlastní rodina Vereda Ben Saadana, se po místní trase 60 dostaneme z Beersheby na jihu až do Nazaretu na severu.

Právě zde se odehrála většina příběhu starověké židovské historie. Poblíž se nalézá palestinská arabská vesnice Huwara, která je nyní ve středu titulků většiny mainstreamových sdělovacích prostředků. Zrovna tady došlo ke třem teroristickým atentátům, při kterých přišli o život dva Izraelci bratři Hillel Menachem Yaniv (21) a Yagel Yaakov Yaniv (19) a další čtyři Izraelci David Stern (44), jeho žena Rachel (37) a dva vojáci utrpěli různě těžká poranění.

Nedaleko Huwary žije izraelský pravicový aktivista Avraham (“Avri“) Ran, který založil obec Itamar. Má v úmyslu propojit ho s údolím Jordánu. Několik izraelských vojáků brání židovské rodiny bydlících poblíž izraelské základny Givat Arnon. Místní Židé se snaží udržet Jordánské údolí a cestu do Netanji v rukou Izraele. Je nade vší pochybnost, že bez přítomnosti a kontroly Izraele by se těchto území zmocnil Hamas, tak jak se stalo v případě Gazy posléze, co byli Arielem Šaronem vykořeněni tamější osadníci.

Na cestě do izraelské vesnice Elon Moreh se nachází místo, kde palestinští teroristé roku 2015 zavraždili manžele Eitama a Na´amu Henkinovy před očima jejich čtyř dětí, které byly na zadním sedadle auta. Na památku jsou zde umístěny dvě izraelské vlajky. Domky v Elon Moreh jsou nejvzdálenější na východě území, nejizolovanější ze všech komunit.

Abychom pochopili tento velký příběh, musíme vystoupit na horu Kabir. Moše Dajan a Šimon Peres byli těmi, kdo rozhodli, že se zde Židé usadí. Ariel Šaron podnikl mnoho cest po regionu, aby vybral místo, odkud začít.

Z hory Kabir je vidět nejúžasnější kopec nad údolím Tirza. Je bez přítomnosti jediného Žida. Přijdeme na další horu, která se tyčí nad Shechemem (Nábulusem), horu Gerizim. Tuto oblast obývá komunita Samaritánů, kteří jsou přátelé Izraele, proti nimž však stojí Arabové.

Na jižním hřebeni hory Gerizim leží izraelská dědina Har Bracha. Ariel Šaron sem přišel uprostřed zuřící palestinské intifády roku 2002, když zahájil bitvu o kasbu v Shechemu (Nábulusu). Komunitu věřících izraelských průkopníků vede rabín Eliezer Melamed, který je vůdčí osobností v nábožensko-sionistickém hnutí. Odvahu, statečnost a nezdolnost těchto lidí obdivuje většina Izraelců, kteří by se tam ani neodvážili žít. A jednoho dne těmto hrdinům poděkují.