19.3.2024 | Svátek má Josef


PROBLÉM: Obilí jako zbraň

26.5.2022

Tento článek jsem chtěl napsat už dlouho, ale vždycky, když jsem ho chtěl dokončit, došlo ve věci k vývoji a já se zařekl, že ho upravím. Nyní již nemohu čekat, tak tedy o tématu, o kterém už nejméně dva týdny přemítám a o kterém jsme si pověděli už v díle 23 o obnově země. 

Obilí.

1) vývoz
Ukrajina se kdysi nazývala obilnicí Evropy. Nyní by se dala nazvat obilnicí světa. Ukrajina má dvě obrovské výhody. První jsou přírodní podmínky, totiž půda, poloha a klima, které umožňují pěstování velkého množství obilí. Je mnoho zemí, zejména afrických, které dovážejí 50-100% své spotřeby obilí výhradně z Ukrajiny a Ruska. Druhá jsou černomořské přístavy, neboť obilí můžete naložit na loď a přímo vyložit v Africe, například v Somálsku. Nepotřebujete vlaky, cesty, mezisklady.

Rusové však část pobřeží zabrali a zbylé přístavy blokují. Lodě s obilím nemohou odjet (vlaky pak mají mnohem menší kapacitu a také by zatěžovaly už tak dost vytížené evropské železniční trati). To vede ke třem problémům: a) cílové destinace nedostanou ukrajinské obilí (nebo ne všechno)  b) blíží se žně a sklady nejsou prázdné, leží v něm loňská produkce obilí, která ještě nebyla rozvezena. Nejpozději za dva měsíce musí být věc vyřešena, protože žně nepočkají a obilí není uhlí, nemůžete ho nasypat někam do rohu na dvůr za sklad a nechat zapadat sněhem. c) ukrajinští farmáři budou mít hospodářské ztráty

2) prodej ukradeného zboží
Jak jsme si dříve popsali, Rusové na Ukrajině plení, ačkoliv je to válečný zločin (viz díl 16). Rusové také ukradli některé lodě s obilím a toto obilí prodávají (a to aniž by ho správně proclili v souladu s mezinárodními pravidly; takže vlastně pašují kradené zboží). Tohle ale nebude hlavní záměr Ruska, tohle bude jen takové malé přilepšení. Ten pravý důvod blokování přístavů je zřejmě jinde.

Schválně, jestli uhodnete, který je můj nejoblíbenější římský císař? Ano, správně, je to ten nejnudnější a nejmoudřejší, císař Vespasiánus. Víte, jak si zajistil přízeň Říma? Získáním Egypta. Egypt, to byla totiž obilnice říše. Už tehdy věděl, že kdo sedí na dodávkách obilí, nemá jen peníze, má moc. O nic méně nejde ani dnes.

3) monopoly
Tohle bude první vytěžení situace. Jestliže Ukrajina a Rusko dodávaly většinu obilí do afrických zemí, a teď jeden konkurent vypadl (zde není konkurenční boj metafora), tak je jen jeden dodavatel – a může tak určovat cenu. Může teoreticky dodat víc, ale také víc chtít. Pokud jsou jen dvě alternativy (hlad a platit), tak se cena zvyšuje snadno.

4) hlad
Všichni víme, že SSSR používal hlad jako zbraň (a to například právě proti Ukrajině). Není žádný důvod, proč by to nemohl chtít zopakovat. Ne proti Západu, ne proti Ukrajině, ty jen tak nevyhladoví, ale právě v zemích závislých na dodávkách obilí z Ukrajiny by mohl přijít hlad. A Západ by měl najednou k řešení jeden podstatný problém navíc.

S hladem v Africe se totiž pojí migrační krize. Pokud nebudou dostatečné dodávky obilí do Afriky (případně pokud tyto dodávky nezajistí někdo jiný – například USA už se ozvaly; otázka je, zda to svedou a za jakou cenu, a také zda snesou obviňování z toho, že vlastně vydělávají na válce a ještě půjčují Ukrajině), samozřejmě nezačne ze dne na den hladomor, ale ceny potravin začnou stoupat. Tím se stanou méně dostupné a tedy se adekvátně větší část populace může rozhodnout vyřešit svou situaci migrací do západních zemí. To je problém, který bude stát ohromné finanční a politické úsilí, který v době války na Ukrajině podrobí západ velkému tlaku – a to Rusku vyhovuje. Výčitky svědomí mít nebudou, naopak poukáží na to, že kdyby Západ nepodporoval válku (v překladu kdyby nebránil Rusku znásilnit Ukrajinu), nic z toho by se nestalo (asi by pomlčeli o tom, že to právě a jedině Rusko brání vývozu obilí, krade ho a ničí infrastrukturu).

5) Řešení
První řešení by bylo čistě diplomatické. To ale nejspíše samo o sobě selže, protože Rusko má eminentní zájem na tom, aby obilí z Ukrajiny neproudilo.Druhé řešení je vojenské. Už se hovoří o tom, že britská flotila prostě vynutí přístup do přístavů a obnoví rozvoz obilí. S tím se však pojí několik rizik. a) Rusové vnímají Brity jako nepřítele.  b) černomořská flotila si s tou britskou neporadí. Mohou to ale zkusit, a to i protilodními střelami z pevniny. c) o něco vzroste riziko zapojení NATO do konfliktu.

Nepředpokládám ale, že by Rusko riskovalo taktický jaderný útok na britskou flotilu, protože by tím riskovalo odpověď. Ani z diplomatického hlediska to není silná pozice, protože vývoz obilí do afrických zemí, aby se zabránilo hladu, bude celosvětově vnímán jako kladný krok (a to možná i Čínou, která si pomalu kolonizuje Afriku a asi nemá zájem na její destabilizaci. Putin nechce ohrožovat obchodní zájmy Číny).

Tím se dostáváme ke kombinovanému diplomatickému a vojenskému úsilí – pokud bude Putin vědět, že buď tu cestu uvolní sám a „dobrovolně“ (a klidně si na tom udělá PR, jak je hodný), nebo si Západ cestu vynutí (a kdo ví, co všechno lodě povezou, když už bude cesta volná) a Putinovo PR tím nic nezíská (doma to zatají a svět bude vidět, jak jsou karty rozdané), pak je možné, že se vývoz obilí obnoví bez jediného výstřelu. Bude to ještě pro Západ velká výzva.