Plenění či rabování provázelo válečný konflikt od nepaměti. Postupem času se však takovéto rabování omezovalo, protože je nemorální, vede ke špatnému chování u vlastních vojáků a k nenávisti civilního obyvatelstva. O něco pomaleji se omezovalo rabování státem, tedy vyčerpání zdrojů okupovaného státu jako celku, případné přisvojování majetku, který mu nepatří. Nicméně máme 21. století a uvedené by v moderních konfliktech nemělo mít místo. Rusko je ovšem opačného názoru (přestože například ženevské konvence podepsalo), nebo žije v úplně jiném století.

Povím vám jeden starý příběh. Rudá armáda dobyla Berlín a nad Reichstagem zavlála rudá vlajka. Bylo to v hluboké noci a nikdo to nevyfotil. Moment, řeknete, já přece znám tu fotku! Ale ta ikonická fotka vznikla až později, byla naaranžovaná (nebojte, tenhle díl nebude o pravdě, ani o slavné smutné trilogii Pravda za války, Pravda v Rusku a závěrečném nejsmutnějším díle Pravda za války v Rusku). Ale fotka nejenže byla aranžovaná, ona byla retušovaná, protože si před publikací všimli, že voják, který je na fotce, má dvoje hodinky. Abyste pochopili, slavná hláška rudoarmějců byla „davaj časy“. V Rusku bylo mizerně i před válkou a když po válečných útrapách chtěli rudoarmějci nějaké přilepšení, lidsky se to dá asi pochopit.

Jak to vypadá dnes? Pojďme se podívat na příběhy poslední doby – ruští vojáci rabují. A tím nemyslím sem tam někdo, je obrovské množství zpráv, jak vykrádají obchody i byty, vybírají na ulicích výpalné atd. Ze zachycených rozhovorů je zřejmé, že odvážejí všechno, od televizorů po kola zaparkovaných aut. To je samo o sobě smutné. Možná pochopitelné, když jim vedení říká, že Ukrajinci jsou nacisti – když máš hlad, tak okradeš nacistu, to dá rozum. A kromě chleba vezmeš i televizor, když už jsi vážil cestu, no ne?(Viz zde nebo zde.)

Smutnější však je, jak se chová ruský stát. Samozřejmě všichni chápou, že je před bankrotem, takže sice navenek proklamuje, že si všechno zařídí sám, a už několik let se o to snaží, ale to zatím není pravda ani přibližně.

Deklaruje se znárodnění zahraničních společností (což je krátkozraké, protože budoucí investice budou o dost opatrnější). (viz)

Plánuje se ukradení letadel, které leasingové společnosti zatím nestačily stáhnout z Ruska (protože Rusko nevyrábí ani velká dopravní letadla, ani náhradní díly, které dojdou). Otázka je, jak to budou servisovat a jak dlouho jim vydrží „kanibalizovat“ zabavená letadla na jiná letadla, ale bezpečnost vlastních obyvatel nebyla nikdy v Rusku priorita (ostatně, když se něco stane, bude to vítaná příležitost odsoudit někoho za sabotáž).

A poslední zpráva ze všech – Rusko podle obvinění Ukrajiny plánuje kácet ukrajinské lesy a vozit je do Ruska. Tady se na chvíli zastavíme – Rusko má totiž lesů samo dost. Nebo nemá? Možná nemá, protože je o dřevo připravují Číňani. Smysl by to mělo – byl by to další level ničení Ukrajiny, a tentokrát by se vyplatil. To jde ruku v ruce se smyslem destrukce infrastruktury a civilních budov. Jak jsem psal už několikrát, účelem je srazit Ukrajinu na kolena (obsazení Ukrajiny už zřejmě několik dní na pořadu dne asi ani není). Vedlejším cílem však může být Ukrajinu poničit tak, aby i případě stažení ruských vojsk měla potíže se svou samotnou existencí, natož uvažovat o vstupu do EU nebo modernizaci armády, například. (viz zde a zde)

Plenění je válečný zločin, a to i podle samotných ženevských úmluv a jejich dodatkových protokolů. Jednotliví velitelé se pak jen tak odpovědnosti nezprostí, protože je to jednání natolik rozšířené, že o něm musejí vědět. V takovém případě velitel neodpovídá jen za zločiny, jejichž provedení nařídil, ale i za ty, které toleroval (o tom snad někdy příště).

Uvedl bych zejména čl. 4 Dodatkového protokolu II, který výslovně zakazuje plenění, a pak také čl.55 Dodatkového protokolu I o ochraně životního prostředí, který zakazuje působit škody na životním prostředí, které mají negativní dopad na obyvatelstvo. (To nemluvím o jiných válečných zločinech, jako útok na divadlo s obřím nápisem DĚTI).

Putin hraje nebezpečnou hru. Nejen proto, že mu pomalu kolabuje vlastní země, ale odvracejí se od něj vlastní spojenci. Lavrov letěl do Číny, ale jeho letadlo se muselo otočit a vrátit. Podle dostupných informací Čína nechce pomáhat Rusku ani dodávkami zbraní, leda snad potravin. Rusko ztrácí to málo spojenců, co mohlo mít – a důvodem mohou být právě válečné zločiny, kterých se dopouští.

K válce samotné – Rusové se v Oděse dle předpokladů stále nevylodili, Kyjev stále neobklíčili (vždyť jim tam jezdí na návštěvu premiéři okolních zemí), Charkov nedobyli, ani Mariupol nepadl. Ukrajinci stále napadají kolony a dělají malé protiútoky. Dostupné zdroje uvádějí, že v současné době už mají Ukrajinci v akci více vojáků, než kolik má na bojišti nasazena ruská armáda, a USA slibují další významnou pomoc. Podle všeho budou Rusové postupovat stylem spálené země, možná zkusí v Chersonu vyhlásit na bodácích nějakou autonomní republiku, ale žádnou velkou změnu bych nečekal.

******

Převzato se svolením autora z jeho Facebooku, kde publikuje zcela neformálně pro své přátele a jejich přátele na Facebooku, takže to je co nejvíc srozumitelné, krátké a většinou bez zdrojů, které se ale dají snadno dohledat a doplnit.